Historie školy

1910

Základací listina gymnáziaNa podnět ivančických občanů byl ustanoven spolek Matice středoškolská, jehož cílem bylo založení gymnázia v místě (zakladatelem a předsedou Matice byl Alois Schildberger, spolumajitel továrny na kamna) – založení gymnázia v Ivančicích odpovídalo stále naléhavější potřebě existence střední školy ve městě. Děti ivančických občanů musely dojíždět za studiem především na brněnské školy a ústavy. Tato snaha se tehdy nesetkala s příliš velkým ohlasem a během světové války se činnost Matice zastavila.

1919

Po vzniku republiky představitelé města podpořili Matici – na valné hromadě 15. ledna 1919 bylo rozhodnuto požadovat otevření státního gymnázia v Ivančicích již ve školním roce 1919-20. Tehdy však Ministerstvo školství podanou žádost odmítlo s odkazem na stav státních financí. Proto se Matice středoškolská rozhodla otevřít v Ivančicích vlastní soukromé gymnázium. Ivančická obec se zaručila za financování školy, pokud by nestačily prostředky Matice, a po mnoha jednáních dalo Ministerstvo školství 18. srpna 1919 písemné svolení k otevření soukromého gymnázia v Ivančicích. Úřední název ivančického gymnázia zněl Blahoslavovo reformní reálné gymnasium (avšak hned ve druhém školním roce bylo z moci úřední – „ze zásadních důvodů“ – z názvu slovo „Blahoslavovo“ vypuštěno, aby se do něho vrátilo až ve školním roce 1939-40 – ale opět jen na jediný rok).

Blahoslavovo reálné gymnáziumPrvním ředitelem gymnázia byl ustanoven Jaroslav Lisický z Tišnova, dosavadní profesor státní reálky v Jevíčku, jemuž byla k výkonu této funkce udělena dovolená. Profesorský sbor sestával z jedné profesorky a sedmi výpomocných učitelů z ostatních ivančických škol. Místnosti byly získány ze zrušené německé školy v Růžové ulici. Proběhly zkoušky a zápis do 1. a 2. třídy. V prvním školním roce 1919-1920 bylo přijato do první třídy 37 žáků a 13 žákyň, do druhé 28 žáků a 12 žákyň, celkem tedy 90 studujících. Školní rok byl zahájen 19. září 1919 společným shromážděním za přítomnosti zástupců Matice i obce ivančické. Na konci školního roku uvádí kronikář ústavu (ředitel) následující výsledky klasifikace – výborně způsobilých 14, způsobilých 66, nezpůsobilí 4 a pěti povolena opravná zkouška po prázdninách – a dodává k tomu:

„Spravedlivě je však třeba podotknouti, že vzhledem k obtížím doby poválečné a k nezvyklosti vyšší úrovně práce středoškolské u většiny žactva bylo při klasifikaci použito měřítka o něco mírnějšího, než jaké obvyklé bylo za dob normálních. To ostatně se dálo tohoto roku i na veřejných školách středních.“

V dobách „normálních“ byl však ředitel Lisický znám jako velmi náročný pedagog a okřídleným se stalo jeho rčení o sítu s velkými oky, jímž pravidelně vítal nové studenty. V příštím roce kronikář poznamenává:

„Ježto nepříznivý výsledek klasifikace vzbudil vzrušení i mezi rodiči, svolal ředitel spolu s předsedou výboru Matice středoškolské schůzi, na níž ředitel vysvětlil nutnost a správnost přísnějšího posuzování žáků.“

Gymnázium narůstalo každoročně o jednu třídu, ve školním roce 1925-26 se stalo úplným ústavem s celkovým počtem 260 studentů. Tohoto roku zakončila nejvyšší třída své studium maturitními zkouškami, prvními v Ivančicích. Dr. Lisický ohodnotil třídu prvních abiturientů slovy:

„Průběh a výsledek zkoušky odpovídal nadějím, které jsme kladli do nejstaršího ročníku, jenž od počátku badáním, pílí i chováním byl třídou značně nadprůměrnou, zajisté hodnou význačného místa, jež mu přísluší v dějinách našeho ústavu.“

Ředitelství gymnázia, obecní úřad i představitelé Matice, všichni pečovali o to, aby přístup ke studiu byl umožněn i dětem ze sociálně slabých vrstev. Ředitel Lisický sám podporoval hornické syny na studiích, Matice středoškolská zřídila podpůrný fond, mnozí občané přispívali i jednotlivě na stravování přespolních studentů.

1926

Výnosem zemské rady ze dne 31.5.1926 bylo ivančické gymnázium konečně postátněno. Jeho název se mění na Státní reformní reálné gymnasium. Tak se splnil cíl, který si vytýčila Matice středoškolská (činnost Matice skončila za okupace). Postátnění však neřešilo umístění ústavu. Trval závazek města do roku 1928 zahájit na vlastní náklady stavbu nové budovy. Místo toho město postavilo budovu pro měšťanskou školu Na Brněnce a pro gymnázium upravilo uvolněné objekty na Komenského náměstí. Sem se gymnázium přestěhovalo v říjnu 1930.

1934

Rok 1934 se zapsal do historie gymnázia černým písmem. V rámci úsporných opatření rozhodla ministerská rada o zrušení vyšších tříd na zdejším gymnáziu, zůstaly pouze prima až kvarta – s názvem Státní československé nižší reálné gymnasium v Ivančicích. Všechny akce za změnu tohoto rozhodnutí neměly úspěch, a tak studenti zrušených tříd odešli převážně na brněnská gymnázia.

1936

Od počátku školního roku 1936-37 však již ministerstvo opět povolilo otevření 5. třídy (Státní československé reálné gymnasium). Každým školním rokem se ústav rozrůstal o jednu třídu, takže v roce 1939-40 bylo reálné gymnázium úplné (Reálné gymnasium J. Blahoslava). Na konci školního roku 1935-36 odešel ze zdravotních důvodů z místa ředitele Jaroslav Lisický. Za svého působení se stal uznávanou osobností a získal si velkou autoritu. Jeho nástupce Karel Weigner o něm napsal, že to byl „muž rozhledu a schopností neobyčejných, bystrého postřehu, znalec několika světových řečí, velký přítel studentstva…“ Ve školním roce 1936-37 spravoval ústav prof. František Kundrata. V září 1937 byl jmenován ředitelem Karel Weigner.

1940

Ve školním roce 1940-41 mělo gymnázium největší počet tříd, protože k němu bylo administrativně přiděleno zrušené gymnázium z Hustopečí. Znovu se z názvu školy vypouští Blahoslavovo jméno – Reálné gymnasium.

1941

Do existence školy tvrdě zasáhl výnos Ministerstva školství z 10. června 1941 – podle něho nastalo postupné rušení ivančického gymnázia počínaje první třídou.

1944

1. listopadu 1944 bylo ivančické gymnázium zrušeno. Sbírky byly předány německému učitelskému ústavu v Jihlavě. Již v roce 1943 se do budovy školy přestěhovala měšťanská škola (za okupace „hlavní škola“), která musela vyklidit svou novou budovu německé škole z Berlína.

Nacistická okupace si vyžádala řadu obětí i mezi profesory a studenty gymnázia. Vedle ředitele Karla Weignera to byl prof. Miroslav Machař, který byl zatčen přímo ve škole, prof. Miloslav Žádník byl i se svým otcem udán pro poslech zahraničního rozhlasu. Mnoho studentů židovského původu zahynulo ve věznicích a vyhlazovacích táborech.

Tak skončila první etapa v historii ivančického gymnázia. Jeho působení bylo úzce spjato se společenským životem města. Škola obohatila kulturní život Ivančic – vystupovala s divadelními představeními (např. Lucerna, Noc na Karlštejně, Sen noci svatojánské, Princezna Pampeliška), studenti měli svůj orchestr. Pořádaly se žákovské akademie s tělovýchovným i kulturním programem.

1945

Na základě usnesení vlády obnovené Československé republiky bylo ivančické gymnázium otevřeno 9. května 1945 s oficiálním názvem Blahoslavovo státní reálné gymnasium. Byl proveden předběžný zápis žactva a 29. května 1945 bylo znovu zahájeno vyučování. Zpočátku byly otevřeny jen třídy pátá až osmá s 93 žáky a žákyněmi. Vzhledem k nedostatku učebních pomůcek bylo vyučování značně ztíženo. Ve školním roce 1944-45 nebylo studium ukončeno maturitou, žákům bylo maturitní vysvědčení vydáno bez zkoušky. Avšak v krátké době se gymnázium zkonsolidovalo a chopilo úlohy, jakou hrálo v Ivančicích v předválečných letech.

1948

Únor 1948 znamenal v životě gymnázia výrazné změny. Do života školy pronikaly prvky politického řízení a výchovy. Nové osnovy byly koncipovány tak, aby vyhovovaly ideologii vládnoucí strany. Počátkem školního roku 1948-49 odešel do důchodu prozatímní správce Václav Horák a na jeho místo nastoupil Jiří Dvořák. Do školního roku 1949-50 škola vstupovala s novým názvem Blahoslavovo gymnasium.

1953

V roce 1953 byl vydán nový školský zákon, který uvedl v život problematickou představu o jednotné škole. Svůj výraz našla v jedenáctileté střední škole (JSŠ). Ivančická JSŠ vznikla sloučením národní (dříve obecné) školy chlapecké i dívčí, střední školy (dříve měšťanské) a gymnázia. Vznikl kolos s 27 třídami, 1018 žáky a 35 učiteli. 9.-11. třídy navazovaly na dřívější gymnázium.

1959

Další změnu přinesl školní rok 1959-60. Pro velký počet tříd i žactva byla z JSŠ vyčleněna jedna samostatná základní osmiletá škola. JSŠ měla nyní 22 tříd se 764 žáky. Ředitelkou JSŠ se stala Marie Küffelová. Jako novinka pro 9.-11. ročník, tedy pro pokračovatele gymnázia, byl zaveden předmět základy výroby. Měl napomáhat realizaci směrnice o těsnějším spojení školy se životem.V červnu 1960 odešla ředitelka školy Marie Küffelová do důchodu a jejím nástupcem se stal Osvald Zukal.

1962

Ve školním roce 1962-63 bylo přihlédnuto ke skutečnosti, že problematika výchovy v 1. až 9. třídě a 10. až 12. třídě je velmi odlišná. Tři nejvyšší ročníky byly od JSŠ opěleny a vytvořily střední všeobecně vzdělávací školu (SVVŠ). Nižší ročníky zůstaly základní devítiletou školou. Obě školy však zůstaly pod společnou správou.

1964

1. prosince 1964 přešla SVVŠ do správy Jihomoravského krajského národního výboru a stala se samostatnou školou. Toho dne odešel do důchodu dosavadní ředitel Osvald Zukal a ředitelem samostatné SVVŠ byl jmenován Bohumír Krejčík. SVVŠ plnila své poslání ve stísněných poměrech, protože se nacházela ve druhém poschodí budovy 1. ZDŠ Na Brněnce. Z podnětu okresní školské komise a místních činitelů bylo přijato opatření předat od 1. září 1966 do správy SVVŠ novou budovu ZDŠ v ulici V Lánech. V tomto objektu zůstává škola dodnes.

1968

Významně se do historie školy zapsal rok 1968-69. Byly napraveny zásahy do školství v 50. letech, škola se stala opět čtyřletým gymnáziem (zároveň ještě dobíhala tříletá SVVŠ). Nesplněno však zůstalo přání obnovit gymnázium osmileté (zrušeno r. 1953).

1970

24. února 1970 propůjčilo Ministerstvo školství naší škole opět čestný název Gymnázium Jana Blahoslava v Ivančicích.

1974

V letech 1974-79 byla součástí gymnázia Internátní střední škola pro pracující, která připravovala mladé dělníky k maturitě a vstupu na vysoké školy. Ředitel gymnázia Bohumír Krejčík odešel k 1. únoru 1976 po více než třicetiletém působení na této škole do důchodu. Po něm byl ustanoven ředitelem školy Miloš Krejčí.

Začátkem 80. let byl zaveden do výuky předmět základy odborné přípravy, aby studenti, kteří neuspějí u přijímacích zkoušek na vysoké škole, našli snáze uplatnění v praxi.

1990

Listopad 1989 znamenal návrat k demokracii a návrat k přerušené tradici víceletého gymnázia. Od školního roku 1990-91 bylo zavedeno sedmileté studium (od školního roku 1995-96 se mění na osmileté), zachováno zůstalo i studium čtyřleté.V roce 1990 se ředitel školy Miloš Krejčí rozhodl odstoupit z funkce a po konkurzním řízení byl jmenován ředitelem Václav Kudláček, který však už po roce odešel do důchodu a předal vedení gymnázia Luďku Olejníkovi. Zvyšování počtu žáků a modernizace výuky si vyžádaly nové prostory, a tak ve školním roce 1994-95 proběhla rozsáhlá rekonstrukce dosavadní budovy. Zvýšila se o jedno poschodí, před ní byl postaven šatnový blok.

1997

V listpadu 1997 nastoupil do funkce ředitele gymnázia Antonín Šerý. Pod jeho vedením začalo Gymnázium Jana Blahoslava měnit svou tvář. Škola byla postupně vybavována moderními vyučovacími pomůckami, byla vybudována nová posilovna a využívání interaktivních tabulí a internetu ve vyučování se stalo samozřejmostí.


V současné době je ředitelkou gymnázia Ivana Čermáková.

(zpracováno podle školních kronik)

Ředitelé školy

1919 – 1936 Jaroslav Lisický
1936 – 1937 František Kundrata
1937 – 1939 Karel Weigner
1939 – 1942 Václav Horák
1942 – 1944 Matěj Kruml
1945 – 1948 Václav Horák
1948 – 1954 Jiří Dvořák
1954 – 1960 Marie Küffelová
1960 – 1964 Osvald Zukal
1964 – 1976 Bohumír Krejčík
1976 – 1990 Miloš Krejčí
1990 – 1991 Václav Kudláček
1991 – 1997 Luděk Olejník
1997 – 2012 Antonín Šerý
2012 – 2018 Radek Musil
2018 – dosud Ivana Čermáková