Krajské kolo Olympiády v českém jazyce
V úterý 12. dubna 2016 se konalo ve Středisku volného času v Brně v Lužánkách krajské kolo Olympiády v českém jazyce. Naše studentka Kateřina Orságová (6. A) si mezi 28 soutěžícími již tradičně vedla velice dobře. Obsadila vynikající 3. místo a spolu se studenty z 1., 2. a 4. příčky postupuje do celostátního kola, kde řešením jazykových i slohových úkolů stráví v červnu celý týden.
O Katčiných stylistických kvalitách i neotřelém pohledu na tematiku se můžeme přesvědčit i z ukázky z její slohové práce na téma Slova se nepočítají, ale váží, jak si ji Katka zapamatovala.
…Vymyslím totiž něco zcela jedinečného, skvostného a dosud nevídaného. Vynaleznu slovní váhu.
Že to není možné? Ale jistěže ano! I vy jste nepochybně již nesčetněkrát slyšeli onu okřídlenou formulaci, že slova na svých obloučcích a kudrlinkách nesou tíhu emočního, myšlenkového či svého reálného významu. A mým cílem není nic jiného než tuto stále nedefinovanou hmotnost převést do soustavy mezinárodně uznávaných jednotek SI. Ahoj? 10 miligramů. Ruku líbám? 56,4 gramu. Ale nezůstaneme přece jen u konverzačních frází – například takový třítunový slon po stoupnutí na váhu užasne nad svými 12 mikrogramy, Apollo 11 by konstruktéry potěšilo hmotností 376,9 miligramu a Olympiáda v českém jazyce – inu, tu prozatím nechejme raději spát.
Nechejme spát? Ach ano, ani frazémy nelze v tomto bádání opomenout. Přesněji řečeno je nutno se podrobně zaměřit i na hubnutí či naopak tloustnutí slov v závislosti na jejich kontextu – a ještě více na frekvenci jejich užívání. Kupříkladu notoricky známé „ráno je moudřejší večera“ muselo v době svého vzniku vážit nejméně 3 kilogramy – takové hluboce pravdivé, takové blahosklonné slovní spojení! – avšak dnes už by mu váha neukázala snad ani 3 miligramy. Zprázdnělo. … Nepopírám, že krátké „jak se máš“ by obsahový smysl mých od srdce psaných zpráv dokázalo vystihnout poměrně obstojně; má váha by však mezi nimi viděla rozdíl nejméně pěti set kilogram.
Ovšem čím detailněji svou teorii rozvíjím, tím více je mi zřejmé, že kromě úbytků na váze musíme brát v potaz i její ojedinělá zvětšování, ne-li násobení. Jistě, u drtivé většiny slov převládají jejich tendence ke klišatosti (a leckdy i k úplnému zklišatění), avšak třeba takové „mám tě rád“ je přímo zářným příkladem výjimky. Je-li neosobní, bezduché a nicneříkající, nedosáhne jeho hmotnost ani dvou gramů; ovšem pokud je nasáklé hutným lidským citem a ztěžklé milostným omámením, nevyváží je ani deset tunových závaží.
Zkusme se však nyní zamyslet trochu jinak. Co by na takový vynález pověděla praxe? Každý řečník by rázem znal skutečnou váhu svých slov; i lež a přetvářka by se dočkaly konce svých dní. Přesto mám strach. Že by mi lidé místo Nobelovy ceny ukázali dveře a hned nato záda. Proč? Můj přístroj je pro ně ve své podstatě nesmírně nebezpečný; vždyť ze světa intrik a pletichaření se do éry čisté pravdomluvnosti přechází jen velmi, velmi obtížně. Nejspíš tedy svůj nápad ještě nějakou dobu ponechám v tajnosti. A že se nezbavím oněch jízlivých poznámek a kousavých komentářů? To přece vůbec nevadí. Alespoň se budu moci naplno věnovat těm, pro něž má slova mají váhu i bez vážení.
Děkuji Kateřině za příkladnou reprezentaci naší školy a v celostátním kole přeji hodně tvůrčích zážitků a štěstí v řešení dalších úkolů.
Mgr. Eva Fukanová
