Osvěta
Kulturní paskvil
Love Planet
Asi všichni z vás zaslechli o jedné z největších akcí letošního léta – festivalu Love Planet. Po řadě problémů s místem konání a odřeknutí kapel HIM a Audioslave se nakonec přesunul z Tábora do Prahy a rozhodně měl co nabídnout! Na dvou velkých pódiích se představila pěkná řádka kapel – od nejslavnějších jmen jako jsou třeba Ministry, Pet Shop Boys, Hooverphonic, Franz Ferdinand nebo The Rasmus, až po ty méně slavné jako Vypsaná Fixa, J.A.R., Clou, Gaia Mesiah nebo 100°C. A široké možnosti vyžití měli i fanoušci taneční hudby ve dvou pavilonech natřískaných DJs z domácí i zahraniční scény.
Festival se uskutečnil 11. a 12. srpna na Bruselské cestě pražského Výstaviště a po celé 2 dny se bylo na co koukat (nebo co poslouchat? :) )
Na Rock Stage zahajovaly celý festival kapely Julia a Vypsaná Fixa a po „rozehřívacích“ 2 hodinkách nastoupily jedny z hlavních hvězd – Ministry. Přijeli představit předposlední desku své kariéry – Rio Grande Blood; a jen zahájili svou divokou a značně hlučnou show, vedle nadšených fanoušků se objevili i první odpůrci. Kapela odehrála svých 80 minut a zmizela z pódia…někomu se jejich výstup líbil, někomu ne…já si raději poslechnu trochu měkčí věci.
Mezitím na Pop Stage „předehřály“ atmosféru ne moc známé kapely – The Chancers, Polemic a Art Brut a po nich nastoupili „rapoví veteráni“ J.A.R.
Pomalu se setmělo a přišel čas na hlavní hvězdy prvního dne festivalu – Franz Ferdinand a Pet Shop Boys. I když jsem FF dřív nijak nefandila, právě vystoupení této kytarové čtveřice z Británie mě přesvědčilo o jejich kvalitě. Zpěvák Alex výborně dokáže manipulovat s publikem a člověk se může skvěle odvázat.
A zatímco jsme pařili na FF, na Pop Stage se odehrávalo vystoupení snad nesmrtelné disko – popové formace Pet Shop Boys, plné speciálních efektů a elektroniky.
Ještě bych mohla podotknout, že v první den festu zahrála v tanečních pavilonech Dance Stage a Red Zone spousta Djů jako – Herman Cattaneo, Dave Seaman, Satoshi Tomiie, Loutka a další.
A přišel den druhý – den, na který jsem se jako fanynka finských The Rasmus těšila snad od února.
Návštěvníků viditelně ubylo a ani zatažená obloha nás moc nepotěšila.
Nevděčnou úlohu, a to otevřít druhý den, na sebe vzala pražská kapela Clou. Po menší autogramiádě basáka z The Rasmus jsme se přidali ke dvěma řadám stojícím pod pódiem a byla škoda, že to povětšinou byly jen fanynky zabírající si „flek“ na některou z dalších kapel.
Po Clou nastoupily vyletněné divošky v pestrobarevných mini šatech – Gaia Mesiah. A pokud si někdo myslel, že je to jen další parta bezduchých barbínek, ten se pěkně zmýlil, protože nás čekala pořádná jízda plná kytarových rifů a naštvaných textů.
Jako další nastoupili pro mě takřka neznámí Priessnitz a jejich vystoupení mě ničím nezaujalo – nemastné, neslané…A to jsem ještě nevěděla, co přijde po nich. Rap-metalová partička nabroušených Američanů Body Count v čele s raperem Ice-T. Kritici tvrdí, že na čekající fanynky následujících The Rasmus to bylo až příliš tvrdé. Bezduché mlácení do kytar, přemíra vyřvávání tak oblíbeného amerického slůvka FUCK a nechutné scény s blonďatou silikonovou striptérkou; tím vším se kapela snažila zaujmout, avšak mě to jako hudba rozhodně nepřipadá.
Body Count odešli…50 minut nekonečného čekání a konečně to bylo tu! Na zadní straně pódia se vznesl do vzduchu obrovský černý transparent s bílým logem The Rasmus a skupina nakráčela před početný dav a spustila svou 70-minutovou show plnou nejen svižných kytarových songů, ale i pomalejších melancholických melodií. Někteří tvrdí, že koncert neměl jedinou chybu, jiní pravý opak. Já se nepřikláním ani k jedné straně – sice to bylo skvělé vystoupení, ale chyby by se taky našly… Kapela mi připadala unavená a bylo zjevné, že už se těší na odpočinek – co bychom po nich také mohli chtít na předposledním koncertě před dovolenou? Oproti koncertu vloni v listopadu v pražském ROXY pánové tentokrát autogramiádě a setkání s fans moc nedali. Ne nadarmo se říká, že první koncert vaší oblíbené kapely často bývá tím nejlepším…a já to mohu jen potvrdit.
A co se celou dobu dělo na Pop Stage?
Dění na Pop Stage otevírala kopřivnická Nierika – příjemný pop, který nenadchne ani neurazí. Následovali 100°C – kapela z Mariánských Lázní hrající určitou směsici hudebních stylů (v poslední době se přiklánějí k britským kytarovkám) a po nich nastoupili australští Loonaloop – kapela, která umí kombinovat živé nástroje s moderními prvky elektronické hudby.
Jako hlavní hvězda Pop Stage vystoupli belgičtí Hooverphonic – a jejich počínání hudební kritici jen chválili. I Am X, kteří byli pořadateli Love Planet strategicky umístěni až na samotný závěr, neboť na minulém ročníku festu totálně zdemolovali pódium, udělali svým vystoupením definitivní tečku za celým letošním ročníkem festivalu a pokud ještě někdo neměl dost, mohl až do padnutí tancovat v Red Zone stanu.
Když bych měla zhodnotit festival celkově – některé z kapel mi seděly víc, některé míň…ale vadil mi spíš laxní přístup organizátorů a security ke konfliktům mezi návštěvníky festu. A pokud si budu příští léto vybírat, na jakou akci se pojedu podívat, na Love Planet to pravděpodobně nebude…
*Kati*