Osvěta
Kulturní paskvil
Přátelé Mariánského údolí
Na začátku školního roku se v Mariánském údolí v Brně konal dvoudenní festival Semtex Culture. Skvělá příležitost jak zahnat nostalgii nad právě končícími prázdninami. A tak jsem 8. září sbalila batoh a společně se svojí kamarádkou vyrazila směr Brno - Líšeň. Pátá hodina podvečerní odbila a brány Semtexu se otevřely. Bála jsem se, že u vstupu zatuhneme v nějaké dlouhé frontě. Pletla jsem se. Mačkali jsme se v neorganizovaném chumlu na výměnu lístků za pásky na ruku.
Úspěšně jsem propásla vroucí kapelu 100°C, ale při Mig 21 už to bylo pasé. Jiří Macháček s rozcuchem Jakuba ze Samotářů a brýlemi Johna Lennona se kroutil na několik smích vyvolávajících způsobů. Neopomněl ani kvalitní hudební nástroj - zelenou nafukovací kytaru. Nejenergičtější nápoj večera ale namíchali Skyline v čele s vokalistkou Jitkou a MCs Jacobem a NU.C. Ostatně Jacob se tentýž večer stal hostem v d’n’b stanu, snad jediném místu, kde bylo večer teplo. Není divu, hlavní náplní tu byl neustávající tanec. Jinak byla zima jako na Sibiři. Divila jsem se křehké Skye, která zpívala ve svých vlastnoručně ušitých letních šatech. Brr. Její hlas přítomné zahřál alespoň na duši a naladil do snivé atmosféry. Dobrou noc, krásné sny.
A přišla sobota! Po dvanácté hodině bylo v údolí polomrtvo. Kdo nebyl unavený, ještě rozmrzal. (V noci se teploty pohybovaly okolo 5°C.) Rozjaření kluci ze Southpaw probrali část návštěvníků svou radostí z muziky. Vzápětí jsme dostali hudebně přes hubu od melancholické Khoiby. Ne, že by kapela byla špatná, ale zvukaři si asi dali kafepauzu. Přeřvané basy a minimální slyšitelnost zpěvu mě donutila jít na čínské nudle. Zvukařská nedokonalost se později částečně podepsala i na vystoupení dalších melancholiků EOST. Že by nějaké spiknutí proti křehkým smutkům? Co na plat. Naproti tomu svůj kvalitní standart předvedli Sunshine, především zpěvák Kay se po pódiu proháněl jako vlna tsunami (chudák „bedňák“ občas nestačil popotahovat šňůru od mikrofonu). Poslední hvězda večera Kosheen nastoupila o půl hodiny později, což je úplně normální zpoždění.
Podnikali jsme i krátké návštěvy k hip hopové Erektus Stage. K vidění bylo mnoho, kromě rapu i DJs a breakdance exhibice. (Mě zůstala vzpomínka na komíhající se nohy nad hlavami publika - ze zadu fakt nebylo vidět.) Z interpretů mi nejvíce utkvěl Tafrob. Na jeho show by se dala napasovat věta učitelky z Pelíšků: „Kdybys místo vole (vole je ovšem slabý odvar) říkal cihla, tak má pan ředitel nový dům.“
Doufám, že mě nikdo nebude lynčovat, že jsem vynechala největší české taháky festivalu - Money Bussines a Support Lesbiens, ale všechno se opravdu stihnout nedalo. Nicméně Semtex Culture je pohodový, odpočinkový festival, kde si každý přijde na své. Můžete si tu vytancovat duši na techno nebo d’n’b, poslechnout dobrou muziku různých žánrů (mně snad chybělo jen nějaké „skáčko“ nebo reggae). Na bezpečnost v areálu si nelze stěžovat, žádné velké rvačky, potyčky, a strkačky se nekonaly. Rozhodně se sem budu chtít za rok opět podívat.
*señorita chiquita, foto ze semtexculture.cz*