O možnosti jít na gymnázium jsem se dozvěděla od naší bývalé třídní učitelky, která byla přesvědčená, že bych to zvládla. Ovšem situace na rodinném „bitevním“ poli už nebyla tak jednoznačná. Jít či nejít na gymnázium? Toť otázka…
Nakonec jsem se na gympl přihlásila. Začala jsem být připravou na příjímací testy přímo posedlá. Knížky s testy se staly mým každodenním večerníčkem. Nakonec všichni mou nervozitu tak vystupňovali, že si dokážete představit, jaká byla moje radost, když mě vzali.
A je to tady! 1. září – nová škola, nové tváře, vůbec se tady nevyznám. Připadám si tady jako v krétském labyrintu. Z naší malé, téměř „rodinné“ základní školy se dostávám do víru velkoměsta. Musím si zvykat na každodenní dojíždění, nové předměty, spolužáky, pedagogy… A co víc ? Z každého předmětu máme jiného učitele. To je mi ale novinka! Jedinou útěchou mi zůstávají stejně vyděšené tváře mých spolužáků. Na nové prostředí jsem si zkrátka hodně špatně zvykala.
Teď bych vám chtěla přiblížit, jak těžký je život primána. Ze začátku školního roku jsem byla vyklepaná jako „ratlík“ , co přijde druhý den. Příjemným zpestřením každodenních školních dnů byly výlety , ať už do planetária nebo pochod na konci školního roku. Po počátečním seznamování si každý z naší třídy našel nějakého toho „best frienda“.
Tak jsem zapadla do školního života, že jsem si ani nevšimla, že se blíží konec školního roku. A ten mi přinášel smíšené pocity. Na jednu stranu jsem byla ráda, že už nebudeme těmi nejmenšími primánky, ale zároveň jsem se bála, co nového zase přinese další školní rok.
Ačkoliv škola jako taková se za ten rok příliš nezměnila, změnil se můj pohled na ni. Zvykla jsem si na nové prostředí, spolužáky, pedagogy a dokonce i ranní zácpy na schodišti. A co k tomu všemu dodat? První rok primána je pravda krušný. Ale o to víc si musíme přiznat, že prázdniny jsou zcela zasloužené (a to nejenom pro nás, ale i naše učitele).
*Karolína*