Štěstí je propadnout škole, ale nepropadnout.
Štěstí je anticipovat písemku,
když si examinátor vzpomene,
zůstat naprosto v klidu
a flegmaticky přijmout holou skutečnost.
Štěstí je znát a ne jen memorovat,
pochopit podstatu
a dozvědět se i další pikantérie.
Štěstí je přijít ráno k suplování,
spatřit jména kantorů,
které máš na dnešní den.
Štěstí je nepoznat ve třídě lakomé lidi,
tak jako byl Grandet v Balzacově románu.
Štěstí je přijít na záchod
a být konsternován dostatkem toaletního papíru,
i když zrovna nedojela výprava z Ameriky,
umýt si ruce voňavým mýdlem
a mít si je do čeho utřít.
Štěstí je hodit minci do automatu,
zmáčknout knoflík
a nedostat jen horkou vodu.
Štěstí ale není mít výtah a muset chodit po schodech,
mít topení a třást se zimou,
mít místo vědomostí jen schovaný tahák.
Štěstí je odejít, až tě škola naučí, co je to štěstí … mít rozum.