V Rosicích na kopci,
jen kousek od zámku,
stojí tam škola v zimě i v pařáku.
Schody k ní vedou,
i úzká cestička,
zdá se být dlouhá,
malá však je někdy dušička.
Ta naše škola,
opravdu velká je,
z oken se díváme,
daleko do kraje.
Tam někde v dáli,
je volnost, sport i zábava.
Uč se moudrým být,
škola nás nabádá.
Chtěl bych to dokázat,
všemu se naučit.
Být tím, čím chci
a všechno pochopit.
Za vše, cos mi dala,
za moudrost, vzpomínky,
radost i smích,
až budu odcházet,
chci ti jen říct:
„Školo má, dík!“