Celostátní kolo Olympiády z českého jazyka

Když jsem po účasti v krajském kole Olympiády z českého jazyka postoupila do kola celostátního, měla jsem obrovskou radost. Na týdenní pobyt ve Vanůvku u Telče jsem se těšila, koneckonců to bylo poprvé, kdy jsem měla možnost se něčeho takového zúčastnit.

Ve čtvrtek 23. června 2011 jsme se já a další čtyři postupující z Jihomoravského kraje vydali dálkovým autobusem z Brna do Telče. A z Telče už to byl jen kousek do rekreačního střediska ve Vanůvku. Ubytovali nás do chatek a rozdělili do pracovních skupin, takzvaných „Prsků˝ podle kraje, ze kterého pocházíme. Ještě ten večer jsme se v naší skupině stihli seznámit, navázat nová přátelství a vymyslet pro všech 70 účastníků soutěže program a hry na následující večer.

Další den ráno se všichni sešli v místní klubovně, kde se nám představila porota a sdělila nám zadání prvního úkolu z gramatiky. Celé odpoledne silně pršelo, takže jsme měli na řešení dostatek času. Jen co se trošku vyjasnilo, vydali jsme se na výlet ke zřícenině zámku v Českém Rudolci. Měli jsme výjimečnou možnost si chátrající budovu prohlédnout i zevnitř, vystoupat po dřevěném žebříku na zámeckou věž a porovnat vzhled pokojů v současnosti s fotografiemi původních krásných komnat. Bylo opravdu smutné, ale zároveň i zajímavé a poučné vidět, co se během několika let může stát s tak nádhernou památkou, když žádný z majitelů nemá finanční prostředky na údržbu zámku. Poté nás autobus zavezl do Třeště, kde jsme si připomněli vánoční atmosféru prohlídkou místního Muzea betlémů.

Na základě těchto dvou výletů jsme hned po příjezdu obdrželi zadání dalších úkolů – napsat úvahu na téma „Co bych dělala, kdybych zdědila tuhle starou ruinu˝ a dialog dvou postav z Betléma. Myslím, že slohové úkoly každý s přehledem zvládl, ale o den později přišel na řadu nejtěžší úkol, a to mluvní projev. Téma, na které jsme měli minutu a půl mluvit, jsme se každý dozvěděli až těsně předtím, než jsme vystoupili před porotu, takže nezbývalo nic jiného, než čistá improvizace.

Jako úplně poslední nás čekal druhý úkol z mluvnice, aneb všechna slova, která se dají tvořit pomocí přípony –ka. Poslední den bylo vyhlášení výsledků, kde jsme obdrželi diplomy a knihu dle vlastního výběru. Večer jsme uspořádali táborák, u kterého se zpívalo a vzpomínalo, co všechno jsme za ten týden stihli spolu prožít.

Jsem velice ráda, že jsem se tohoto pobytu zúčastnila, protože jsem zde kromě nových zkušeností získala i nové přátele. Doufám, že se někdy v budoucnu všichni opět uvidíme… a určitě to nemusí být jen v rámci soutěže.

Martina Jelínková, kvarta, 2011