Exkurze do Sloupsko-šošůvských jeskyní

Pátek třináctého ve školách jistě není příliš oblíbený. V tento den se vyučování nese v duchu všudypřítomné smůly a pověrčivá hrůza ze špatných známek se jímá i sebevědomých jedničkářů. Na pátek 13.12. jsme se však my, studenti kvarty a sexty, vysloveně těšili. Důvodem byla netrpělivě očekávaná exkurze do Sloupsko-šošůvských jeskyní, jíž jsme se měli zúčastnit v rámci právě probíraného učiva o minerálech.

Ráno jsme tedy namísto do školních lavic nasedli do objednaného autobusu a pod dozorem tří našich profesorek – paní Krestýnové, která celou akci organizovala, a svých třídních učitelek paní Fukanové a Šiplové – jsme se vydali na poměrně dlouhou cestu do Moravského krasu. Tady už na nás před vchodem do jeskyní čekal ochotný pan průvodce a výprava do podzemního bludiště mohla začít. Sloupskou částí jeskynního systému jsme sice kvůli zimujícím netopýrům prošli jen v rychlosti, nicméně vše nám vynahradila prohlídka rozsáhlých prostor pod Šošůvkou. Podivovali jsme se bizarním tvarům úzkých chodbiček i ohromných dómů a pohled do závratných hlubin jeskynní propasti nám doslova učaroval. Obdivovali jsme také nádhernou bohatou krápníkovou výzdobu a mohli jsme si prohlédnout dokonce i unikátní krasový útvar Svícen, jenž je symbolem celých Sloupsko-šošůvských jeskyní. Svou nápaditost zde dala příroda najevo i vytvořením obrovského množství zvláštně tvarovaných krápníků, které nám připomínaly nejrůznější stavby od tureckého minaretu až po zříceninu hradu, kaskádovité vodopády i oblíbené pohádkové bytosti, ať už princezny, draky nebo maxipsa Fíka.

Během návštěvy v jeskyních jsme vůbec měli štěstí na zvířátka – zálusk na naši výpravu měl například zdejší šavlozubý tygr a kdyby tu nebyla vystavena už jen jeho kostra, určitě by si nás ulovil k obědu; ovšem sympatičtí jsme byli zřejmě i bezpočtu vrápenců, kteří nám po celou dobu prohlídky plachtili nad hlavami. Závěrečné dostaveníčko s pravěkými lidmi v jeskyni Kůlna už tedy bylo pouze třešničkou na dortu.

Z příjemných osmi stupňů jeskynního vzduchu jsme se proto zpět na mráz panující na povrchu vraceli jen velmi neradi. Na zpáteční cestě jsme v autobuse ještě dlouho nadšeně rozebírali záhadné výpadky proudu, jenž nás vždy na nejméně vhodných místech trasy zaskočily neproniknutelnou tmou, a orientační (ne)smysl jisté skupinky naší výpravy, které se v jeskynním labyrintu nejspíše líbilo natolik, že se rozhodla sejít ze zřejmého správného směru prohlídky a zajistila si tak malé pátrací dobrodružství ve spleti jeskynních chodeb. I přes nešťastné datum jsme se však nakonec všichni ve zdraví vrátili domů se spoustou nově nabytých vědomostí o nerostech. Ze svého speleologického výletu jsme si navíc odnesli i mnoho vzrušujících zážitků, na něž budeme určitě ještě dlouho rádi vzpomínat.

Kateřina Orságová, 4.A, Fofo: Petra Illová, 4.A