Historie v píšťalce
Po dvou letech se znovu uskutečnilo tradiční autorské divadlo studentů Gymnázia Jana Blahoslava Ivančice v podání letošních druhých ročníků.
Pod názvem „Historie v píšťalce“ si může člověk představit leccos. Tajuplné prostředí starodávné Troji a kouzelná píšťalka, jež právě na toto místo přenesla 5 žáků druhého ročníku, však děj jen dotváří. Skutečný příběh se skrývá v postavách, které se v průběhu díla vyvíjejí a nakonec poznají, co je skutečně důležité.
Letos jsme se museli vyrovnat se skutečností, že v důsledku pandemie jsme přišli o téměř celý rok dramatické a hudební výchovy, který jsme se snažili s větším či menším úspěchem dohnat. Ať se to týkalo práce s hlasem, artikulace, pohybové stránky na jevišti, souborové hry, pěveckých dovedností,…
Tvorbu našeho divadla bych tedy přirovnal k ději samotnému. Stejně jako by se ani jeden z přátel sám z Troji nedostal, i my se museli semknout a společnými silami divadlo připravit a zahrát, přestože spolu třeba moc nevycházíme. Tyto rozdíly však šly stranou a nakonec se nám divadlo velmi vydařilo.
Tímto bych chtěl poděkovat našim kantorkám, PaedDr. Elišce Suchánkové a Mgr. Miroslavě Šotové, za jejich pomoc při tvorbě divadla a také za to, že nám povolily i přes počáteční problémy toto divadlo odehrát.
Závěrem mi dovolte citovat slova z posledního monologu, která pronesla postava Homérky a která jsou poselstvím celé naší hry:
„Každý člověk vyniká něčím jiným a je důležité se navzájem tolerovat a pomáhat si. Občas někteří holt potřebují více času, aby si uvědomili, co je doopravdy důležité. Získal jsi přeci přátelé a je snad něco cennějšího?“
Jakub Vacek, 6.A
