TEREZÍNSKÁ TRYZNA
Sobota 14. května začala pro dvacet dva studentů a dva pedagogy našeho gymnázia velmi časně. Již v pět hodin ráno jsme nastupovali do autobusu, abychom se vydali směr zámek Ploskovice.
Toto šlechtické sídlo, nazývané také „malé Versailles“, nás velmi zaujalo, díky skvělé paní průvodkyni jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí i perliček z natáčení známých českých pohádek. Za křiku pávů, kteří jsou nedílnou součástí zámeckých zahrad, jsme tento skvost opustili a vyrazili k hoře Říp. Na horu jsme úspěšně vystoupili, prohlédli si místo, kde (údajně) rozhodl praotec Čech o tom, že tato země se stane našemu národu novým domovem.
Navštívili jsme také rotundu sv. Jiří a sv. Vojtěcha, jejíž historie sahá až do roku 1126, kdy se objevily první zmínky o svatyni vybudované na Řípu. Zásadu, že každý Čech by měl alespoň jednou za život vystoupat na horu Říp, jsme tedy měli splněnou a mohli pokračovat v cestě.
Ta nás zavedla do Litoměřic, královského města ležícího u řeky Labe. V tomto městě s mnoha architektonickými památkami jsme přespali a druhý den jsme vyrazili směr Terezín, jehož Malá pevnost byla naším hlavním cílem. Každou třetí květnou neděli se zde totiž koná tryzna k uctění památky obětí nacistické perzekuce. Vzpomínkový akt proběhl v prostorách Národního hřbitova před Malou pevností za účasti představitelů státu i dalších významných osobností. Čtyři naši studenti, Kristýna Schořová, Zuzana Tóthová ze 3. D a Dalibor Dužík, Samuel Fajmon ze 4. A, společně s paní učitelkou Janou Schořovou tvořili delegaci, která za přítomnosti vojáků Hradní stráže položila za naše gymnázium kytici k památníku obětí nacismu. Po skončení oficiální části nás ještě čekala prohlídka pevnosti. Pan průvodce velmi poutavě vyprávěl o historii tohoto místa, seznámil nás i s hrůzami, které se zde odehrávaly zejména v průběhu 2. světové války. Malá pevnost na nás všechny silně zapůsobila, protože najednou vše, co jsme brali pouze jako vzdálenou historii, se stalo realitou. Vězeňské dvory, malé cely, popraviště. Odjížděli jsme dojatí, trochu otřesení nebo smutní, ale s úlevou, že je nám dopřáno žít v míru.
Za studenty i pedagogy bych chtěla poděkovat manželům Abrahamovým z Českého svazu bojovníků za svobodu, kteří tento zájezd organizovali a nám tak dopřáli jedinečný zážitek.
