Aktuality školního roku 2009/2010
Sportovní zakončení školního roku 2009/2010
I letošní školní rok jsme, již tradičně, zakončili pestrou škálou pohybových, a dalších, aktivit.
V pátek 25. června proběhl na školním hřišti „Sportovní den“. Zúčastnily se ho třídy 1. – 5.A osmiletého studia a třída 1.C čtyřletého studia. Družstva zástupců jednotlivých tříd se utkaly v kopané, přehazované, odbíjené, pétanque a kroketu. Hodnocení tříd proběhlo na základě bodování podle počtu studentů, kteří se jednotlivých aktivit zúčastnili, a podle umístění v jednotlivých disciplínách. V celém „Sportovním dni“ tak byli nejúspěšnější naši nejmladší studenti, studenti 1.A, kteří obsadili celkově 1. místo. K vítězství jim pomohla jednak velká účast v jednotlivých soutěžích, ale především úspěch ve hře pétanque, kde jejich družstva obsadila s přehledem1. a 2. příčku. Na 2. místě skončila třída 2.A a na 3. pozici se umístila třída 1.C.
V úterý se všechny třídy naší školy zúčastnily „Branného závodu“ se stanovišti. Trasa závodu vedla okolo Ivančic a na jednotlivých stanovištích se studenti utkali ve střelbě ze vzduchovky, v hodu granátem na cíl, ve znalostech z historie Ivančic, ve znalostech a dovednostech týkajících se první pomoci, ve znalostech z botaniky a ve schopnosti orientace v terénu. Jednotlivé disciplíny byly opět bodovány. Všech 10 tříd závod úspěšně dokončilo a po celkovém součtu bodů z jednotlivých stanovišť se na 3. pozici umístila třída 7.A, na 2. místě třída 4.A a celkovým vítězem „Branného závodu“ se stala třída 5.A, která dosáhla výborných výsledků ve všech disciplínách. Plný počet bodů dosáhli studenti 5.A na stanovišti první pomoci a vynikali také v botanice, hodu granátem, orientaci i historii. Ani naši nejmladší studenti se v konkurenci starších tříd neztratili. Prima obsadila celkově 5. místo a například ve střelbě ze vzduchovky dosáhla spolu s kvartou vůbec nejlepších výsledků ze všech zúčastněných.
Věříme, že obnovená tradice branných závodů přispěje k zájmu studentů o jednotlivé pohybové aktivity a k rozvoji všestrannosti tím, že zde mohou jednak prokázat své dosavadní, a také získat nové dovednosti a znalosti v různých oborech.
Vítězům sportovních soutěží k dosaženým výsledkům gratulujeme a chválíme vůbec všechny studenty, kteří se i v posledních školních dnech do soutěží aktivně zapojili. Všem přejeme příjemně prožité prázdniny a mnoho sportovního elánu i v příštím školním roce.
Veronika Šiplová
Jak moc si můžeme nerozumět aneb Moraváci versus Češi
664 91 Ivančice
Je zajímavé, že i v rámci jednoho jazyka mají lidé občas problém se domluvit. Člověk z Moravy, který byl v Čechách a v obchodě poprosil o „jedno fruko“, pravděpodobně již pochopil, o čem mluvím. Každý ví, že existují nářečí a nadnářeční celky a takové podobné věci, ale nikdy nás v běžném životě ani nenapadne, že člověk ze stejné země by nám mohl „nerozumět“.
To se týká asi všech rodilých „Moraváků“. Já kupříkladu pravidelně jezdím na tábor do jižních Čech do Soběnova, a tam jsem se poprvé dostala do styku s „opravdovou“ češtinou, jak ji popisují slovníky a učebnice. Tak například taková základní věc jako světlo. Večer v chatce někdo zhasl světlo, aniž by nás jakkoli předem varoval, a já jsem zůstala stát uprostřed místnosti s kartáčkem na zuby v ruce a ve strachu, že v té tmě o něco zakopnu, jsem vykřikla: „Rožněte prosím vás někdo!“, ale místo opět rozsvíceného světla se jen ozvalo: „A co máme podle tebe rožnit?“, takže mi nezbylo než se smíchem vysvětlit, že jsem žádala o rozsvícení světla. Nebo při pochodu na silnici rozpařené sluncem, kdy už má člověk propocené tričko a v dohledu není žádný studený „krigl brči“ (taky velmi hezký název pro půllitr limonády) a někdo vysloví: „Ježíši, ta zoncna rompluje …“, tak na něj méně poučení Češi budou zírat jako na spadlého z Marsu.
Zajímavá však byla i zábava dvou děvčat, která jen tak z legace zkusila vymyslet, kolik slov jsme schopni říct s koncovkou a. Moc jim to nešlo. Podařilo se jim vymyslet jen slova: „silnica, ulica, popelnica, sklenica“… Nebo jednou dokonce proběhla sázka, kdo dokáže vymyslet více slov, která ten druhý nezná. S kamarádkou jsme „hodily myslivnu“ a zvítězily jsme na celé čáře. Našim protějškům se podařilo vymyslet jen jiný název pro párek v rohlíku – pikador. Co mě už fakt dopálilo, bylo, že jsem u oběda dostala jen jednu naběračku polévky, protože jsem ze zvyku řekla: „Tři šufánky prosím.“
Je až s podivem, do jaké míry si můžeme „nerozumět“. O tom mi dala za pravdu celkem běžná slova, jako jsou „hopskulka, šóší, hicna“ anebo dokonce takový „sic“ na kole. I s docela obyčejnou šalinou na vás mohou spočinout nevěřící pohledy místních, pokud vás někdo uslyší na náměstí v Českých Budějovicích říkat: „Myslíš, že tady maj šaliny?“ „Sim tě, vidíš tady snad ňáký glajze?“
Výčtem věcí a situací, při kterých se lidem zvedají koutky úst do úsměvu vzniklých jen díky střetu dvou jazykových forem, bychom tu mohli jistě pokračovat do nekonečna. Stačí se jen podívat na otevřený 1. internetový moravsko – český slovník a lidem se zatají dech. Chtěla bych jen uvést z úvodní stránky kousek textu, který vysvětluje, proč tento slovník vznikl:
- „Moravák“ musí neustále vysvětlovat, co co znamená.
- „Čecháček“ se stále rozčiluje, že něčemu nerozumí.
- „Čecháček“ radši neposlouchá.
- „Čecháček“ zdrhne.
- Někteří jedinci neustále opravují „Moraváka“, i když je to úplně zbytečné.
Když se podívám na rozsah tohoto slovníku, tak mi přijde dost podivné, že se vůbec my, český národ, domluvíme. A když se mnohdy nedomluvíme ani my, občané jedné republiky a uživatelé jednoho jazyka, jak se pak chce domluvit celá Evropa?
Lucie Kadlecová, kvinta A
Den studentstva 2009
Někteří vzpomínají na svá středoškolská léta s nostalgií, jiní je považují jen za mírný „zádrhel“ při cestě za dalším vzděláním. Jak to bude s námi, to ukáže teprve čas. Jediné, co nás právě zajímá, je jak opustíme střední školu pokud možno se ctí a kde budeme působit dál. Mnozí z nás už mají celkem jasno, ale snad každému se neustále honí hlavou otázky typu: „…A co dál?“ „Jak se tam dostanu?“ a „Mám vůbec šanci?“
Alespoň na část z nich se v pondělí 16.11.2009 pokusili odpovědět zástupci vybraných univerzit a jiných studijních programů.
Jedince, kteří se cítí být psychicky zdatní a technicky na výši, mohl zaujmout stipendijní program společnosti ČEZ. Ta totiž nabízí vybraným studentům měsíční plat po dobu studia na Fakultě jaderné fyziky VUT v Brně nebo ČVUT v Praze, a poté práci v jaderné elektrárně Dukovany. Tyto výhody může ale získat pouze ten, který projde náročnými psychologickými zkouškami a řádně studuje. Naše gymnázium se může pochlubit velkým počtem studentů, kteří byli do tohoto programu přijati.
„Technické ovzduší“ zůstalo i během další nabídky vzdělání, a to při prezentaci již zmíněného Vysokého učení technického Brno. O technické obory je v poslední době velký zájem (zejména o informační technologie), nicméně tamější sympatičtí studenti se nám snažili ukázat, že studium na této univerzitě neznamená jen „měření a počítání“, ale také účast na různých společenských akcích, bez kterých by ten pravý studentský život za moc nestál.
Ten, kdo si nelibuje v technických oborech a chtěl by se věnovat spíše ekonomii či zemědělství, mohl ocenit prezentaci Mendlovy lesnické a zemědělské univerzity Brno, jmenovitě Fakulty ekonomické a správní, Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií (nejnovější fakulta univerzity, nabízí určitě atraktivní obory pro studenty, kteří chtějí pracovat ve správě regionu a přispět tak k jeho rozvoji) a v neposlední řadě Agrární fakulty.
Všeobecný přehled napříč všemi obory nabídly studentky Masarykovy univerzity Brno. Ve zdařilé prezentaci se mohly pochlubit mimo jiné i novými prostorami školy v Bohunicích, kde se příští rok budou určitě procházet i studenti z našeho gymnázia. Masarykova univerzita je partnerskou univerzitou naší školy, a tak jsou zájemci pozváni i na speciální den otevřených dveří, který bude jistě užitečnější a zajímavější než ten pro veřejnost.
Koho doteď nezaujal žádný z uvedených oborů, nastoupili na něj muži a žena v uniformě… Samozřejmě se nejednalo o žádný trest, jen o poslední prezentaci dne, a to Univerzity obrany Brno a její Fakulty vojenského lékařství Hradec Králové. Univerzita nabízí studium vojenské i civilní (např. lékařství). Život na této univerzitě by si určitě užíval ten, kdo je pohybově zdatný a láká ho lesk uniformy.
…a tak se před námi za jeden den otevřely dveře několika škola mnoha dalších možností. Možná trochu opadla nervozita z nastávajících životních zkoušek a vyjasnila se alespoň část těch palčivých otázek.
Martina Zimmermannová
studentka 8.A