Aktuality školního roku 2010/2011
Vyhubení žab puntíkovaných
Na světě je mnoho druhů žab, od ropuchy až po skokany, od rosničky až po kuňky, ale žába, o které vám teď budu vyprávět, je vážně jedinečná. Tato žába patří do čeledi žab puntíkovaných a tento druh se vyznačuje křiklavě růžovými puntíky po celém těle. Žáby puntíkované žijí ve střední Evropě asi od 16. století, kdy sem dorazily odněkud z Afriky, a jelikož v ČR není pro žáby z jihu zrovna příznivé klima, začaly od 19. století pomalu, ale jistě vymírat.
Velký milovník všech vodních a polovodních živočichů byl student ekologie Emil Špráchal, který by zároveň přísný vegetarián a aktivista Greenpeace. Když si jednou četl noviny, uviděl pro něj opravdu zdrcující zprávu. Žábám puntíkovaným hrozí vyhubení, na světě žije už poslední žába tohoto druhu! A Emil hleděl s otevřenou pusou na noviny a nechápal, proč zrovna jeho potkává taková smůla. Vyhubení žab puntíkovaných totiž nebyla jediná špatná zpráva, která ho za uplynulé dny potkala. Sice nevím, jestli bych to sem měla psát, ale Emil měl hrozné problémy s dívkami… Žádná ho totiž nechtěla! Ono se není čemu divit, když ho zajímají jen žáby, že? Jenže když on tak toužil po nějaké té krásné slečně, až ho ze všeho přepadl smutek a šel si odpočinout k rybníku. Jak tak seděl a přemýšlel o životě, uviděl něco, co opravdu nečekal. Na kameni mezi rákosím seděla žába puntíkovaná – poslední žijící jedinec v celé Evropě! Vyskočil a chytil žábu do ruky. Vyzdvihl ji nad hlavu a vykřikl: „Žábo moje, já věděl, že tě najdu! Já to tušil, že mě jednoho dne potká štěstí. Víš, co teď udělám? Já tě zachráním! A zachráním i celý druh žab puntíkovaných a bude ze mě slavný spasitel přírody a mé jméno bude ve všech novinách po celém světě a ….a…. holky se na mě budou jen lepit!“ Ze samé radosti žábu políbil.
Najednou to kolem rybníka zazářilo a žába se začala měnit v princeznu. Emil zíral na krásnou mladou slečnu, takovou, jakou si vždy přál, a nemohl tomu věřit. „Kde je žába?“, zeptal se překvapeně. Princezna se usmála: „Právě jsi mě vysvobodil ze strašné kletby, která mě sužovala už pět staletí. Ty jsi úžasný, vezmu si tě za muže.“ Objala ho kolem krku a skočila mu do náruče. Emil byl radostí bez sebe, že konečně našel dívku svého srdce, ale zároveň měl takový divný pocit… Vlastně to byl on, kdo kompletně vyhubil žáby puntíkované…
Emilův příběh měl zůstat přede všemi ochránci přírody utajený, proto jsem mu teď, doufám, nezpůsobila zveřejněním jeho příběhu problémy… ale vy jste se prostě museli dozvědět pravdu! Možná se teď nabízí otázka, jestli ten šalvějový čaj, co právě piju, je vážně šalvěj a jestli si tak náhodou nevymýšlím, ale já vám vážně říkám pravdu! A jestli mi to nevěříte, přesvědčte se sami. Potkali jste snad někdy u rybníka žábu s růžovými tečkami? Ne? Tak vidíte, žáby puntíkované už vážně vymřely…
Martina Jelínková, kvarta C
Exkurze do Prahy
Jako každý rok, se i letošní maturanti zúčastnili poznávacího výletu do našeho hlavního města. Výletu se zúčastnila třída 4.C. pod vedením profesorů pana Aleše Zieglera a paní Lucie Ševčíkové. Exkurze probíhala ve dnech 14. – 16. září 2010. Jednotlivé dny byly vyplněny velice zajímavým programem, který se týkal především návštěvy hlavních pražských památek a muzeí.
První den studenti navštívili Vyšehrad společně s Leopoldovou a Táborskou bránou, Rotundou sv. Martina, Vyšehradskými sady, hřbitovem na Vyšehradě a kostelem sv. Petra a Pavla. Jako večerní program bylo naplánované představení Ideální manžel v Divadle na Vinohradech.
Druhý den se uskutečnila exkurze nejen na Pražský hrad, ale i do Katedrály sv. Víta. Žáci se také dozvěděli něco málo o historii pražské Lorety a o Černínském paláci, který dnes slouží jako Ministerstvo zahraničních věcí. Dalším důležitým bodem našeho programu byla návštěva Národního muzea, které bude příští rok uzavřené kvůli nákladné a dlouhé rekonstrukci. Večer se pak již všichni těšili na muzikál Carmen v Hudebním divadle Karlín.
Náplní posledního dne byla návštěva Židovského muzea. Prohlídka i s odborným výkladem průvodkyně trvala necelé 3 hodiny. V rámci této velmi zajímavé a poučné exkurze si studenti postupně prohlédli Maiselovu synagogu, Španělskou synagogu, Klausovu synagogu, Staronovou synagogu a Starý židovský hřbitov. Studenti tak získali další nové informace o židovské kultuře a historii.
Za 4.C musím podotknout, že se všem výlet velice líbil. Přinesl nám také mnoho nových informací.
Blanka Sigmundová, 4.C
Vzácná návštěva na našem gymnáziu
V pátek 8.října zavítal na GJB Ivančice ministr školství Mgr.Dobeš. Při neformální besedě studenti a studentky třetích a čtvrtých ročníků spolu se svými profesory a profesorkami položili ministrovi množství otázek, mnohé doslova na tělo. Musíme ocenit, že Mgr.Dobeš zodpověděl převážnou většinu dotazů s přehledem. Namátkou vybíráme:
Prof.Missbach: Kdy budou vysoké školy uznávat náročnější variantu maturitní zkoušky jako ekvivalent přijímací zkoušky? Odpověď ministra: Za 2 roky.
Prof.Dubčák: Neuvažujete o zavedení jednotných učebních plánů včetně učebnic? Odpověď ministra: Nelze zřizovat další instituci pro tento účel.
Prof.Musil: Budou se rušit deváté třídy? Stručná odpověď: Nikoli.
Martina Sachsová, 3.C: Proč byste považoval neúspěšnost nižší než 20% při státní maturitě za špatný výsledek? Ministr: Protože by to svědčilo o nízké náročnosti státních maturit.
Prof.Světlík: MS v Liberci skončilo finanční ztrátou 106 milionů Kč. Uhradí MŠMT tuto částku? Pokud ano, bude vymáhat příslušný obnos po organizačním výboru (K.Neumannová, J.Jindra a spol.)? Na to ministr dlouhosáhle rozebíral finanční situaci drobných i středních firem, které dosud nedostaly zaplacené faktury za svoje služby. Jednoznačné odpovědi se posluchači nedočkali.
Dotazů padlo více. Kdo si počkal, ten se dočkal. Pan ministr se omluvil za přibližně půlhodinové zpoždění, způsobené jízdou v automobilu bez zapnutého majáčku.
Závěrem nutno říci, že to nebyla první návštěva ministra školství na ivančickém gymnáziu. Po dokončené všestranné rekonstrukci a rozšíření budovy GJB včetně přilehlých prostor přestříhával pásku tehdejší ministr školství Ing.Ivan Pilip.
Vítězslav Světlík
26. září – Den jazyků
Začátkem každého školního roku připravujeme v rámci výuky cizích jazyků projekty věnované zajímavostem ze života v zemích, jejichž jazyk studujeme. Každá třída zpracovává neobvyklé téma, které potom prezentuje formou výrobků, nástěnek, divadla, fotogalerie atd. ostatním studentům.
Studenti angličtiny vsadili na humor. Připravili vtipy, scénky Mr. Beana, jazykolamy, četli příběhy a následně je ilustrovali, jiní „cestovali“ po anglicky mluvících zemích a zjišťovali, co je pro tyto země typické, co nového se zde odehrává, četli časopisy a noviny v originále, připravili galerii významných osobností anglicky mluvících zemí, zpracovali historii „tea party“, sami si připravili ochutnávku čaje s mlékem, vyhledali i zajímavé recepty na jeho neobvyklou přípravu. Naše nová studentka – Kanaďanka Patrice Darwell – svým spolužákům při prezentaci ukázala, která jídla a nápoje preferují mladí lidé v Kanadě.
V rámci německého jazyka se také vařilo, peklo a ochutnávalo. Všechny speciality byly doplněny recepty na jejich přípravu. Studenti se také věnovali historii – zpracovali dějiny tzv. Berlínské zdi, připomněli její četné oběti, a dokonce kus této zdi jako připomínku smutné minulosti Německa vyrobili. Další třída pracovala s literárními náměty – jejich tématem byli bratři Grimmové a jejich světoznámé pohádky. Studenti vyhledali mnoho zajímavostí ze života těchto spisovatelů, našli i jejich portréty na německých známkách a bankovkách. Pozornost všech upoutala i výstavka německých pohádkových knížek a jejich nádherné ilustrace. V další třídě „slavili“ studenti známý Oktoberfest. Vyhledali si zajímavosti z historie tohoto populárního německého svátku, našli i nákresy a obrázky národních krojů, které se při těchto oslavách v Německu stále nosí. Vyzkoušeli i známou soutěž – kdo v natažené ruce nejdéle unese půllitrovou sklenici plnou vody. A ve třídě maturantů se tancovalo. Námětem jejich projektu byl vídeňský valčík, jeho historie i současnost v rámci předních tanečních soutěží. Studenti si dokonce připomněli lekci tohoto tance na DVD, poslechli si krásné taneční melodie Krále valčíků Johanna Strausse ml. a zavzpomínali na své taneční hodiny.
Studenty ruského jazyka dokonce pozvala paní profesorka Drahá k sobě domů, aby zde mohli při-pravit vynikající boršč a typické ruské pečivo. Při této návštěvě si mohli vyzkoušet nádherné ruské národní kroje, které jim paní profesorka půjčila, poslouchali ruskou hudbu a zkoušeli ruské tance. Své výrobky dokonce donesli s velkým úspěchem druhý den ochutnat svým spolužákům.
Den jazyků spojený s přípravou zajímavých projektů se stal na naší škole již tradicí. I ten letošní nám připomíná rozsáhlá fotogalerie a prezentační panely, které ještě dnes zdobí chodby školy.
Jana Chocholáčová
Exkurze do Anthroposu a prohlídka Brna
Ve čtvrtek 30. září 2010 se 1.C zúčastnila každoroční exkurze do pavilonu Anthropos, kde měla možnost seznámit se s dalšími zajímavými informacemi o pravěkých dějinách u nás i ve světě včetně podrobného výkladu o jednotlivých vývojových etapách člověka v rámci evoluční teorie. Studenti tak měli možnost vidět např. kosterní pozůstatky nejznámějšího zástupce Australophitéka afarensis, tzv. Lucy, nebo mohli sledovat vývoj obličejové části i mozkovny jednotlivých zástupců rodu Homo na vystavených exponátech. Součásti expozice byly i rekonstrukce obydlí člověka v pravěku a samozřejmě nechyběly ani nástroje, které naši předkové běžně používali k získání a zpracování potravy. Velmi působivé byly také repliky nástěnných maleb z jeskyní Altamira (Španělsko) a Lascaux (Francie) nebo rekonstrukce pohřebišť nalezených na našem území, nejčastěji na Moravě. K Anthroposu neodmyslitelně patří model mamuta, u něhož se studenti po skončení výkladu a následné individuální prohlídce společně vyfotografovali.
Druhou část našeho vzdělávacího výletu do Brna tvořila procházka historickým centrem města. Začala na místě bývalé Židovské brány (ústí Masarykovy ulice na hlavní nádraží), následně pak pokračovala přes Kapucínské náměstí, Biskupský dvůr až na Zelný trh, kde mohli studenti spatřit několik významných staveb, předně kašnu Parnas, divadlo Reduta, Ditrichštejnský palác nebo barokní sloup Nejsvětější trojice. Další zastávkou byla katedrála sv. Petra a Pavla, vedle Špilberku snad nejznámější dominanta města Brna. Po prohlídce interiéru katedrály jsme pokračovali Denisovými sady přes Šilingrovo náměstí až na Dominikánské náměstí. Naší pozornosti samozřejmě neušla Nová radnice či kostel sv. Michala. Poté jsme se přesunuli ke Staré radnici a následně na náměstí Svobody, kde za nedlouho odbíjel celou hodinu nový „brněnský orloj“, který však svou zamýšlenou funkci plní jen stěží, neboť na něm hodiny nejsou téměř vidět. Poslední fáze prohlídky pak vedla kolem kostela sv. Jakuba na Moravské náměstí, kde je nově umístěn plastický model města Brna, obehnaného ještě hradbami. Tady naše prohlídka v podstatě skončila, zbývala již pouze cesta zpět na hlavní nádraží, a to přes Jakubské náměstí, Poštovskou a Josefskou ulici.
Aleš Ziegler
Adaptační pobyt 1.C
V pondělí a úterý 6. – 7. září 2010 absolvovali studenti 1.C adaptační pobyt na základně Kozí Horka nedaleko brněnské přehrady (po nich stejný program absolvovala i prima). Cílem pobytu bylo utužení třídního kolektivu a vzájemné poznávání studentů a to formou celé řady her. Po ubytování v dřevěných chatkách, které byly umístěny ve svahu nad jídelnou, začal samotný program. Nejprve měli studenti za úkol zjistit nějaké informace o svém sousedovi a následně je sdělit ostatním. Poté následovala hra s názvem „Veselý Vašek“, jejíž podstata spočívala v přiřazení libovolného přídavného jména k vlastnímu křestnímu jménu. Důležitou podmínkou však bylo, že adjektivum musí začínat stejným písmenem jako samotné křestní jméno. Vznikala tak zajímavá slovní spojení jako např. vražedný Vláďa, jalový Jindra nebo alergická Adéla. Hra byla skvělým nástrojem k zapamatování jmen, neboť každý člověk musel zopakovat křestní jména s patřičnými adjektivy svých předchůdců, to znamená, že poslední na řadě musel zopakovat jména a příslušná přídavná jména úplně všech spolužáků.
Mezi dalšími hrami, které studenti absolvovali první den, je třeba připomenout zejména tzv. „Zoom“. V rámci této hry dostal každý hráč jednu kartu, která obsahovala určitý obrázek. Účelem bylo, aby se účastníci hry dokázali efektivně domluvit na strategii, která spočívala ve správném seřazení obrázků od nejvzdálenějšího bodu až po ten nejbližší (nejdetailnější). Na této hře bylo možné vysledovat především kolektivní spolupráci celé třídy. Zajímavá byla také hra „Zachraň kuře“, kdy měly jednotlivé týmy vytvořit z dostupných materiálů a za určitých podmínek účinnou ochranu pro vejce, které bylo puštěno z výšky cca 3 metry. Vrchol dne představovala večerní hra, která měla prověřit především důvěru na jedné straně (v případě studentů se zavázanýma očima) a zodpovědnost na druhé straně (v případě studentů, kteří své spolužáky vedli a starali se o ně).
Druhý den program pokračoval v zaběhnutém tempu, jedna hra střídala druhou, takže prostor pro nudu rozhodně nebyl. Pravda, jedinou drobnou vadu představovaly poměrně nízké teploty v noci, takže některým z nás bylo trošku chladno, nicméně všichni tento drobný nedostatek statečně ustáli. Přes den bylo jinak hezky a docela teplo, jen tu a tam drobně sprchlo. Musím konstatovat, že adaptační program byl velkým přínosem nejen pro studenty samotné, ale také pro mě jako pro třídního učitele, neboť jsem měl možnost své žáky mnohem lépe poznat.
Aleš Ziegler