Včera

Neodejdu
dokud mi nepovíš
kolik magnetofonů jsi popravil
ve snaze vyprosit si sonet
o včerejší zimě

praštělo
až mrzlo a krupky sněhu
zakutálely se mi do kapuce
a tys je chtěl vyhánět
autogenem

v podvečer
jsme se koukali
na obrázky pařížských šantánů
a představovali si
že ty jsi kabaretiér
a já známá bordelmamá

pak se okna zatáhla
sněhovou záclonou
už jsem nemusela jít

ráno jsem si na topení
ohřívala kávu z večera
a tys opravoval magnetofony

Lampa mi kreslí pod nohy

Čas se zase vleče
vítr čvachtá na zdech jak kačena v blátě
vlak má zpoždění

Lavičky jsou plné babiček s vnoučaty
a unavených tváří z odpolední šichty
Jen na té mé sedím sama

Nevyhraný hudebník v ulici za nádražím
cvičí na saxofon Hlášení odjezdů a příjezdů
ruší smutným kvílením

Lampa mi pod nohy kreslí oranžový podstavec
nad hlavu falešnou svatzář A Měsíc
někde se zapomněl
nebo se zdráhá v podvečer vystavovat bledou tvář
posměchu uštěpačných halogenů
a teplých světel rozsvícených oken

Budoucí nový Charlie Parker schoval svůj nástroj
odešel opít melodie laciným červeným vínem
krabicovým z Tesca

Pak strojvůdce konečně odpískal odjezd
naposled jsem se zahleděla do rozžehnutých očí města
a usnula v monotónním rytmu kolejí

Pitomá ukolébavka

Večerníčkova znělka
uprostřed noci
odpoklonkovala opilé děti do peřin
kýčovitě zvednutým prstem

genius loci
zůstal trčet na lavičkách v parku

zakryjte ztracený čas do vteřin
než vám ho ráno rozezleně
vyškubne z poškrtaných deníků
než noční můry sáhnou na kliku
vínem ukolébaným básníkům

zakryjte ztracené minuty do hodin
ať pikají nebo přestanou hrát
na zazpívaná zaříkadla dětských her
ať vzpomenou si na malátný podvečer

uprostřed noci
jsou oči nejtěžší a nejtvrdohlavější

a večerníčkova znělka
končívá smutně

Tak máme další absolventy tanečního kurzu skupiny E!

Ve středu 12.12.2007 byl „dokončenou“ uzavřen další ročník tanečních, kterou pro letošní studenty 6.A a 2.C našeho gymnázia a studenty SOŠ a SOU dopravní a mechanizační v Ivančicích pořádal taneční klub Orion Martina a Marcely Flekalových z Oslavan. Od září studenti běžné lekce prožívali v Besedním domě v Ivančicích, jen finálové večery, „prodlouženou“, která se uskutečnila 31.10.2007, a „dokončenou“ o šest týdnů později protancovali v Dělnickém domě v Oslavanech.

Nevím, jaké pocity prožívali kluci a holky na běžných hodinách kurzu, ale jejich počáteční napětí na finálových večerech bylo nepřehlédnutelné. Nervozita snad pocházela z neznámého prostředí, snad z toho, že sami žasli nad krásou rób, možná z toho, aby nevypadli z rytmu, nezapomněli kroky, snad ze všech možných příbuzných, kteří sledovali každý jejich krok… Jejich frustrace se však brzy vytratila a po krátké chvíli jsme se my diváci mohli radovat z rozzářených tváří těch mladých a jen tiše vzpomínat a přemítat, jak to uteklo, kde jsou ty malé děti?… Nejedno oko nezůstalo suché.

Barevná „prodloužená“ mladé tanečníky připravila na reprezentativní bílou „dokončenou“. Dvanáctý den v prosinci ve večerních hodinách mladé dámy zářily bělostí svých šatů jako andělé a mladíci v tmavých oblecích se proměnili v elegantní sebevědomé muže. V 18 hodin zahájili svůj večer polonézou, krátce po ní taneční mistr pan Mgr. Martin Flekal vyhlásil soutěž o nejlepší taneční pár letošního kurzu, kterým se stala Lucie Švábenská, studentka 2.C našeho gymnázia a Václav Bližkovský, student SOŠ a SOU dopravního a mechanizačního v Ivančicích. Krátce poté předvedli svoji exhibici Jakub Špiřík a Petra Kubíková, kteří ukázali, jak to vypadá, když se v tancování rok pokračuje. Umění svého břišního tance zveřejnila již zmíněná nejlepší tanečnice kurzu Lucie Švábenská. Zkrátka PER ASPERA AD ASTRA!

Přestože letošní taneční jsou už minulostí, dám ruku do ohně za to, že z myslí všech zúčastněných, zejména dívek a hochů, nikdy nevymizí.

Dík patří všem mladým dámám a mužům za skvělou atmosféru a manželům Flekalovým za profesionální práci.

Marcela Chvátalová

Ani letos nebyla porušena tradice a v úterý 11. března na naši školu opět zavítali studenti z texaské university – University of North Texas v Dentonu. Již 15 let zajíždějí do naší školy američtí studenti a absolventi hudební univerzity v Dentonu, aby spolu s našimi studenty strávili jeden den ze svých krátkých prázdnin na cestách při poznávání naší vlasti.

Doktor Thomas Sovik, který přednáší hudební vědy na univerzitě v Dentonu, má k Ivančicím zvlášť vřelý vztah. Zabýval se studiem teorie středověké hudby, což ho přivedlo až do Ivančic a k dílu Jana Blahoslava, který, jak je známo, působil v Ivančicích.

Část americké výpravy strávila dopoledne ve škole mezi studenty. Američtí hosté velmi ochotně odpovídali na zvědavé otázky studentů. Studenti se zase zajímali o společenský život v Americe. Napjatě naslouchali líčení každodenní americké reality a na oplátku vyprávěli americkým hostům o studentském životě v České republice. Měli výjimečnou šanci si popovídat s rodilými mluvčími. Další část Američanů si prohlédla naše gymnázium a odebrala se do města v doprovodu našich starších studentů. Ti provedli Američany po nejdůležitějších pamětihodnostech města Ivančic Zašli na židovský hřbitov a prohlédli si ivančický kostel. Skutečnou atrakcí se stala pro Američany návštěva ivančické pekárny U Filipínů. Obdivovali starobylé vybavení pekárny a s velkým požitkem si pochutnávali na čerstvém pečivu. Dalším předmětem jejich zájmu bylo i dílo slavných ivančických osobností Jana Blahoslava a Quida Adlera, o nichž se ve škole učí. Bystu Jana Blahoslava lze podle jejich slov nalézt na dentonské univerzitě.V odpoledních hodinách odcestovali Američané do blízkého Moravského Krumlova, kde si prohlédli sbírku historických pláten Alfonse Muchy, ivančického rodáka.

Odpolední program znamenal pro některé z našich studentů napětí a očekávání, neboť měli spolu s americkými zpěváky a hudebníky zkoušet na večerní koncert v kostele. Vše dopadlo dobře a americko-český sbor byl odměněn potleskem uznalých posluchačů.

Čas určený k návštěvě amerických hostí uplynul až příliš rychle a my se museli s lítostí rozloučit. Co však zůstalo, je příjemný pocit a radost ze společně stráveného času. Již nyní se všichni těšíme na příští návštěvu v roce 2009.

Bronislava Nekudová

Ve čtvrtek 11. října proběhla úspěšně kolaudace nového fitcentra s gymnastickým sálem. Studenti gymnázia tak získali nové prostory pro výuku tělesné výchovy. Přestavěním stávajícího uspořádání, které již bylo funkčně, morálně i hygienicky nevyhovující, vznikl větší a lépe využitelný prostor pro doplňkové aktivity výuky tělocviku, jako např. aerobic, posilování nebo spinning.

Nový sál vznikl spojením bývalé kotelny (s vestavěnou ocelovou konstrukcí mezipatra s dílnou) se starou posilovnou (původně skladem uhlí). Tyto dvě výškově rozdílné místnosti byly odděleny příčkou, která byla vybourána. Z tohoto prostoru vznikl víceúčelový sál se dvěma výškovými úrovněmi. V původní posilovně bylo odstraněno tmavé obložení stěn, v celém prostoru byla vyměněna okna, opravena elektroinstalace a byly vybudovány podhledy zakrývající potrubí ústředního topení. Do podhledů bylo také zapuštěno nové moderní osvětlení. Po snížení podlahy staré posilovny se její úroveň dostala na úroveň přístupové chodby. Větší vyvýšená část, na jejíž jedné stěně je zrcadlo, bude sloužit jako malá tělocvična pro aerobic a gymnastiku, v menší snížené části je třináct cyklotrenažérů a šest míst pro posilování. Oba menší sály propojuje dřevěné schodištěm s kovovým zábradlím, takže celý prostor působí velmi estetickým a vzdušným dojmem.

Přeji všem studentům, aby se jim v nových prostorách líbilo a dobře cvičilo.

Vít Chvátal, student 6.A, se umístil na 3. místě národního kola soutěže „Mladí fotografují památky“.

Vyhlášení vítězů této soutěže se uskutečnilo při slavnostním setkání u příležitosti Mezinárodního dne památek a sídel a udělení Ceny za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón za rok 2007. Stalo se tak ve Španělském sále Pražského hradu dne 16.4.2008.

Soutěž „Mladí fotografují památky“ je dnes jedna z největších světových akcí pro mladé na poli kulturního dědictví. V roce 2007 se jí zúčastnilo více než 20 000 mladých lidí z 43 různých zemí světa, kteří díky této soutěži poznávají kulturní dědictví jak své země, tak i národů celého světa. Rada Evropy stanovila pro její letošní ročník téma: architektonické dědictví. Nebyla pouhou „fotografickou“ akcí, ale spíše zážitkem spojeným s uměleckým a památkovým dědictvím, což Vítek při své práci správně pochopil. Jeho vítěznou fotografií byl snímek ořechovského kostela. Mimoto ho zaujala malebná noční Telč a věže znojemských sakrálních staveb.

Asi se mu do paměti vryje neobvyklá atmosféra, která panovala ve Španělském sále onoho dubnového odpoledne, ale i stisk ruky ministra kultury ČR pana Václava Jehličky a předsedy Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska (SHSČMS) pana Mgr. Petra Sedláčka, kteří mu předávali diplom a věcné ceny.

Pro prvních deset umístěných připravuje koncem května SHSČMS ještě jedno pěkné setkání na Staroměstské radnici se starostou MČ Prahy 1 ing. Petrem Hejmou a celodenní pobyt v matce našich měst.

Vzhledem k velké mezinárodní prestiži soutěže se také SHSČMS rozhodlo vyslat na příští slavnostní vyhlášení ve Strasbourgu letos v zimě první tři umístěné, kteří tak dostanou možnost seznámit se s kolegy z jiných zemí, poznat evropské instituce a získat další neocenitelné zkušenosti.

Mladému fotografovi už zbývá jen popřát: Dobré světlo!

Komise humanitních předmětů

Rok se s rokem sešel a další studenti ivančického gymnázia se příští týden budou připravovat na svou zkoušku dospělosti. A jak už bývá zvykem, i oni se rozloučili náležitým způsobem se svými vyučujícími a spolužáky – tradičním majálesem.

Ten letošní byl ve středu 7. května. O půl deváté už majálesově vystrojení studenti s napětím na školním hřišti očekávali, s čím noví maturanti přijdou, jak zhodnotí svoje čtyř – popřípadě osmileté působení na škole.

A maturanti opět nezklamali. Obě dvě třídy – jak 4.C, tak i 8.A – okořenily svůj program písničkami, vtípky na pány profesory i vzpomínkami na léta prožitá na škole. Pozdravit je přišel i místostarosta městského úřadu a hodně štěstí u maturit a špatného počasí v předmaturitním svatém týdnu – to aby se studenti mohli nerušeně doma připravovat – popřál ředitel gymnázia doktor Antonín Šerý.

Pak už se na svou tradiční cestu vydal majálesový průvod, který těm minulým nezůstal nic dlužen. Ivančičtí občané vždy obdivují vynalézavost studentů při tvorbě kostýmů. Letos mohli vidět žluté oblečky podle módy Krále Rozkoší Daniela Nekonečného, školáky, kteří nezlobí, protože i do školy si oblékli slušivé noční úbory a přinesli s sebou i postel s veškerým vybavením, písmenka abecedy, hrdiny Zoufalých manželek po česku, mnichy a další a další.

Majálesový průvod přišli pozdravit snad všichni ivančičtí školáci, a dokonce i ti nejmenší děti z mateřských škol s vlastnoručně vyrobenými mávátky.

V průvodu pochovaly školní mažoretky, hrála dětská dechová hudba Bobrava, jejímiž členy jsou i bývalí a současní studenti gymnázia.

Na konci své cesty uctili studenti památku Jana Blahoslava položením kytice k jeho památníku Ve Sboru.

Milena Špiříková

Deštivého odpoledne 19.4. 2008 se vydal žlutý autobus společnosti Student Agency s 58 studenty a 4 pedagogy na dalekou cestu do Velké Británie. Stalo se již tradicí na našem gymnáziu, že každý druhý rok se organizuje jazykově-poznávací zájezd pro studenty do Velké Británie.

Tentokrát bylo cílem cesty městečko Torquay na jihozápadě Británie v oblasti zvané Devon na pobřeží kanálu La Manche.

První zastávkou na anglické půdě bylo město Brighton a návštěva muzea Sea Life Center, kde se nachází obrovská akvária s mořskými živočichy. Město Brighton je také proslulé kontroverzní architektonickou památkou_Royal Pavillion. obývanou královskou rodinou. v 19.století. Většině našich studentů se stavba líbila.

Ve večerních hodinách čekaly na naše studenty anglické rodiny, které nám poskytovaly po celý týden ubytování a stravu. Anglická životní realita je značně odlišná od české. Domy jsou malé, ale účelně vybavené. Jídlo je jednoduché, a přesto chutné. Je jen škoda, že rodiny mnohdy nabízí svým hostům místo tradiční anglické kuchyně jídlo evropského rázu. Opravdový zážitek pro chuťové buňky byl tzv. cream tea ve vesničce Widecomb. Za 4 libry dostanete konvičku velmi chutného černého čaje a dva koblihy s džemem a hustou a neobyčejně lahodnou smetanou podobnou máslu. Smetana a džem se maže na koblihy. Prostě zážitek!

Od pondělka do pátku chodili studenti dopoledne do školy v nedalekém městečku Paignton Studenti byli rozděleni do skupin podle svých znalostí a tomu odpovídala náplň vyučování.Odpoledne jsme jezdili na výlety po okolí. Nabídka výletů byla opravdu pestrá. Měli jsme možnost poznat vesnické domy z dřívějších dob ve vesničce Cockington, rybářské městečko Brixham v malebné mořské zátoce a zajímavou přírodní lokalitu v národním parku Dartmoor. Historie na nás dýchla v přístavu Plymouth, odkud vypluli roku 1620 první osadníci do Ameriky. Milovníci zvířat si přišli na své v zoologické zahradě v Paignton v krásném prostředí. I na sport přišla řada. Mnozí z nás si poprvé vyzkoušeli, jak se hraje bowling.

Poslední den v sobotu jsme strávili v Londýně. Třebaže byl víkend, londýnské ulice přetékaly lidmi a bylo velmi obtížné se prodírat ulicemi. Navštívili jsme slavný hrad Tower a lodí po řece Thames jsme se přepravili k Westminster Abbey a k Houses of Parliament. Dokonce jsme viděli Tower Bridge v akci, tj. jak se právě otvíral. Mně osobně se velmi líbilo na Trafalgar Square, které je dnes již bez lešení a stavebních úprav. Uprostřed náměstí se nachází obrovská fontána střežená sochami lvů a náměstí bylo obleženo posedávajícími lidmi, kteří si vychutnávali jarní sluníčko. Dále jsme pokračovali do čínské čtvrti a k bohémskému a velmi drahému místu k bydlení zvanému Soho. Piccadilli Circus, romantické místo uprostřed rušného velkoměsta, lákal k posezení, ale nebylo mnoho času. Posledním místem procházky po Londýně bylo Britské muzeum, na které obvykle nebývá čas při pěší prohlídce Londýna. V muzeu jsou umístěny obrovské sbírky uměleckých předmětů ze všech dob, nasbírané Brity za dob jejich koloniálního panství. Kromě původního vstupu po širokých schodech do sbírek se tam nachází nově vybudovaná vstupní hala kolosálních rozměrů, jejíž styl ladí oku a nijak neruší starobylý ráz celé budovy.

Londýn jsme opustili navečer a čekala nás dlouhá a únavná cesta domů. Jak už to v životě bývá, nic není zadarmo, a tak jsme mnohahodinové cestování přijali bez reptání jako nutnost. Zcela jistě by se dalo ještě pokračovat ve vyprávění o mnoha jiných místech a v líčení zážitků během našeho 9-ti denního putování po Velké Británii, ale to není účelem. článku Chtěla jsem pouze pozvat další studenty k účasti na příštím jazykově-poznávacím pobytu v Anglii. Neboť co může být lepší motivací k učení se jazyku než návštěva země, kde se tím jazykem mluví.

Bronislava Nekudová

Když se řekne oslava Dne studentstva, představí si většina studentů volnější den s návštěvou filmového představení, popřípadě besedu se známou osobností. My jsme to ale letos zkusili jinak. Dali jsme možnost každému studentovi vybrat si podle svého zájmu z široké nabídky aktivit. Vyjde to? Zvládne se to organizačně? Nezavládne po škole chaos? Bude o to zájem? Tak takové byly úvahy při přípravě letošního Dne studentstva u nás. A jste zvědaví, jak to všechno dopadlo a jaký byl ohlas? Chcete si prohlédnout fotografie z akcí?

Oslava Dne studentstva proběhla na našem gymnáziu ve čtvrtek 15. listopadu. Jak už bylo řečeno, studenti měli možnost si podle svých zájmů vybrat z různorodých aktivit. Byly promítány filmy související se školní výukou, zájemci se mohli zúčastnit kurzu sebeobrany, dívky si mohly vybrat školu břišních tanců. Příznivci sportu si změřili síly ve volejbalovém nebo florbalovém turnaji, nebo si zazávodili o ceny na speeningových kolech. Několik studentů se rozhodlo i pro bowlingový turnaj v Zastávce.

Ani umění nepřišlo zkrátka. Skupinka nadšenců zvelebovala školu svými malbami na zeď, další vyráběli misky, vázičky a jiné drobnosti v keramické dílně. A to ještě nebylo všechno. Ti, kteří si chtěli popovídat a zahrát, domluvili se na hraní společenských her či šachů. V počítačových učebnách probíhaly líté boje ve strategických hrách. Pro mladší žáky připravilo soutěže v klubu Medúza Středisko volného času Ivančice, zájemci si mohli v rámci tvořivé dílny vyrobit drátkované ozdoby na stromeček.

A o co byl největší zájem? O školu bubnování s muzikoterapeutem University Palackého v Olomouci doktorem Lubošem Holzerem, který více než sedmi desítkám zájemců poodhalil tajemství afrických bubnů.

Den byl zakončen tradičním volejbalovým utkáním „študáci versus kantoři“, v němž tentokrát ti zkušenější nedali juniorům šanci.

A ohlasy studentů?

• Super, už se těším na další podobný den.
• Možnost naučit se něčemu novému, co mě zajímá. Těžko bych našla příležitost zkusit si břišní tanec pod dohledem odborníka jen tak.
• No je to mnohem lepší než jít do kina!
• Bavilo nás to.
• Výuka sebeobrany se nám moc líbila. Další nová zkušenost.
• Málokdy si ve škole můžeme vybrat a dělat to, co chceme.
• Fakt docela dobrá organizace.
• A kdy to bude zase příště?

V předvánočním shonu si na 300 lidí z Ivančic a okolí našlo čas a přišli se podívat k nám do školy. A co jsme pro ně připravili kromě výuky podle rozvrhu (ale s otevřenými dveřmi tříd)? Samozřejmě informace o studiu a přijímacím řízení, ale nabízeli jsme také možnost vyzkoušet si přijímací zkoušky Scio v naší počítačové učebně, eventuálně si k přípravě na ně zakoupit testy Scio (testy budou pro zájemce k dispozici na vrátnici školy ještě v lednu a únoru). Kromě toho si žáci základních škol zkusili práci s výukovými programy, které jsou nainstalovány ve školní počítačové síti. Při procházení školou byli návštěvníci provázeni studenty kvinty a sexty. Nejvíce pozornosti kromě počítačových učeben a interaktivních tabulí získaly přírodovědné předměty. Ve fyzikální laboratoři byly připraveny nové, zajímavé pokusy z různých oblastí, od elektrických obvodů přes termické pokusy k aerodynamice, které umožnily osobní interakci návštěvníků. Ve fyzikální učebně vyučující připravili moderní didaktiku včetně snímací kamery pro zobrazení dalších pokusů. V učebně chemie bylo možné sledovat kromě práce s interaktivní tabulí několik efektních pokusů v provedení studentů maturitních tříd. V biologické laboratoři se nabízela možnost prohlédnout si v mikroskopech trvalé preparáty nebo v učebně sledovat DVD s biologickou tematikou. V průběhu dne se v tělocvičně utkali studenti nižšího gymnázia při turnaji ve florbalu a poté studenti vyšších tříd ve volejbalu. Návštěvníky zaujala také naše nová posilovna (Gym-fit sál).

Co říci závěrem? Děkujeme těm, kteří k nám přišli na návštěvu, a doufáme, že náplň našeho velkého dne je zaujala.

Jarmila Urbancová