Aktuality školního roku 2012/2013

Naše škola se připojila ke sbírce probíhající na celém území ČR pro těžce nemocnou dvouletou Sofinku z Kuřimi, která potřebuje finanční prostředky na léčbu, jež by mohla zachránit její život.

Všichni sbíráme víčka z vyprázdněných PET lahví (popřípadě z jiných plastových lahví) a dáváme je ve vestibulu školy do připravené krabice. Až bude víček hodně, odvezeme je Sofinčiným rodičům, aby za ně mohli dostat potřebné peníze.

Celý příběh malé Sofinky naleznete na následujících odkazech:
www.motylek-sofinka-cz.webnode.cz,
www.pomocpotrebnym.com/Sofi.html.

Milena Špiříková

V chlapecké kategorii se zúčastnilo 6 družstev . Překvapivě se vítězem a postupujícím do krajského kola stalo naše družstvo. I přes nepřízeň počasí bylo dosaženo mnoha kvalitních výkonů. Za nejhodnotnější lze považovat běh na 100 metrů, kde David César zaběhl čas 10,9s a 400 metrů za 52,6s.

Naše děvčata bojovala v konkurenci pěti družstev našeho okresu. Skončila na pěkném 3.místě, ale na postup do krajského finále to nestačilo. Vzhledem k tomu, že v příštím roce bude družstvo doplněno novými závodnicemi určitě budeme bojovat o postupové místo.

Krajské kolo chlapců se konalo v Břeclavi na krásném atletickém stadionu 27.září. Celkem soutěžilo 8 družstev z celé jižní Moravy. Soupeřem našim atletům byly školy – SŠP Jílová Brno, SPŠ Břeclav, Gymnázium Bučovice, Integrovaná střední škola Hodonín, Gymnázium Matyáše Lercha Brno, Gymnázium Znojmo a Gymnázium Boskovice. Protože se jednalo o krajské kolo, sešla se zde řada vynikajících atletů.

Naši atleti příjemně překvapili a skončili na pěkném 5.místě se ziskem 7900 bodů. Na 3.místo nám chybělo pouhých 56 bodů. Nejlepším závodníkem ze všech účastníků byl David César, který za své výkony ( 100m – 11,61s a 400m – 50,81s) nasbíral 1508 bodů.

Ale i ostatní se ve svých disciplínách zlepšili. Uvádíme naše nejlepší závodníky :
100m – David César -11,61(2.místo)
400m – David César – 50,81s(1.místo)
1500m – Pavel Záděra – 4:45,95(5.místo)
Štafeta 100-200-300-400m – 2:07,14(3.místo)
Koule 5kg – Marek Krejčík – 10,68m(13.místo)
Dálka – Michal Richter – 529cm(16.místo)
Výška – Tomáš Jurajda – 164cm(6.místo)
Velmi úspěšní jsme byli v běhu na 400m, kde jsme vyhráli 3 ze 4 rozběhů.

Podrobné výsledky je možno najít na adrese : www.atletika.cz.
Gratulujeme našim závodníkům k dosaženým výkonům a děkujeme za výbornou reprezentaci gymnázia. Věříme, že v příštím roce opět postoupíme a dosáhneme i na medailové pozice.

Zdeněk Missbach

Také letos jsme připomněli Evropský den jazyků (26. 9.) besedami a prezentacemi, které studenty zajímavou formou seznámily s životem v cizojazyčném prostředí i poukázaly na nezbytnost umět se cizím jazykem domluvit.

Žáci primy a sekundy si vyzkoušeli, jak porozumí angličtině dobrovolnic ze Španělska a Litvy, které působí ve Středisku volného času v Ivančicích. Kromě nich se také od Slovenky dozvěděli řadu zajímavostí a ty zachytí ve svých projektech inspirovaných rodnými zeměmi účastnic této dobrovolnické služby.

Tercii a kvartu navštívily v hodinách zeměpisu Klára Jírová a Jana Pavlíková z 6. A, které se účastnily studijních pobytů v USA. V příjemné atmosféře se studenti alespoň v duchu vydali do vzdálených států USA, aby okusili, jak tam na střední škole chutná jeden školní rok daleko od domova.

Studenty prvních a druhých ročníků VG informoval ve své prezentaci Mgr. Radim Sedlák, zástupce Oxford University Press v Brně, o novém Oxford studijním slovníku, který splňuje všechny požadavky moderní příručky studenta anglického jazyka. Možnosti, jak slovník využít, jsou opravdu takřka neomezené.

Do Německa na zkušenou – to bylo téma zajímavé prezentace pro třetí ročníky VG, kterou představili na základě vlastních zkušeností pracovníci projektu Česko-německého fóra mládeže. Jeho cílem je podpořit zájem o německý jazyk a jeho studium prostřednictvím krátkodobých a střednědobých studijních pobytů v Německu.

Maturantům naše bývalé studentky Jana Nekudová a Tereza Lacinová přiblížily možnosti studia ve Velké Británii na mezinárodní univerzitě v Huddersfieldu. Obě studentky Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity využily příležitost a odjely sem studovat závěrečný rok bakalářského studia. Povyprávěly o studiu samotném, o jazykové i finanční stránce pobytu. Obě úspěšně studium zakončily a obdržely titul Bachelor. Na závěr se shodly na jednom – možností je spousta, není to otázka peněz, jak si mnozí myslí, ale chce to jen odvahu!

Zkušenosti získané na těchto zajímavých aktivitách studenti určitě v budoucnu využijí a už teď se těší na další.

Eva Fukanová

Představte si, že se na jednom místě sejdou lidé z médií, která denně používáme. Neváhala jsem proto, vyplnila přihlášku o svých (ne)zkušenostech, označila kolonku WEB (značení skupiny, ve které chcete pracovat) a 19. srpna se vydala na cestu. Po marném hledání (v rodině nám hold orientační smysl chybí) jsme konečně dorazili do cíle. Samota. Stres. Panika. Takové byly mé pocity po odjezdu rodičů. ,,Je to jen týden,“ říkám si. Jakmile přečkáte ten počáteční pocit, je pak den ode dne lépe. Skvělí lektoři, hosté, možnosti, učebny, nádherné město a hlavně volná ruka při výběru témat. Po několika reportážích a článcích, které jsem vždy podložila anketou nebo rozhovorem s místními lidmi, jsem začala mít pocit, že jsem se opravdu něco naučila. Po sedmi pracovních dnech se škola chýlila ke konci. Každý z nás měl na účtu několik svých ,,děl“, která se publikovala na webu nebo v denním tisku. Já jsem měla tu čest dělat rozhovor s Pavlom Múdrym z největší tiskové agentury na Slovensku. V dalších článcích jsem se věnovala cestování, našim přednáškám a mojí pýchou je článek o připravované fontáně v Havlíčkově Brodě, který se stal hned druhým nejčtenějším článkem týdne (hned po šéfovi)!

Samozřejmě, že jsem nepracovala jen já. Jeden z účastníků psal rozhovor, který sklidil mnoho chvály. A o kom? O mně. Důvodem bylo dostat LŽŠ do povědomí více lidem. http://www.aktivnizona.cz/cs/clanky/havlickobrodska-letni-zurnalisticka-skola-ocima-jeji-ucastnice-z-ivancic-209.html

Po celém týdnu beze spánku, bez pravidelného stravování (nebyl čas) a s nadbytkem kofeinu v těle následovalo závěrečné vyhlášení těch nejlepších (popravdě to byl každý, kdo celý týden přežil) a získání pracovních nabídek, kontaktů a dárečků na památku. Poté jsme si šli ,,nacpat“ svá prázdná bříška na raut, který byl připraven speciálně pro nás.

Těžší než kufr jsem měla hlavu. Tím chci říct, že za ten týden se opravdu dá naučit spousta věcí. Je jen na nás, jak si ten čas rozložíme. 20 hodin práce denně postačí. (smích) Proto jsem ráda, že jsem se jen neválela u vody, ale využila toho, co se nám všem nabízí. Ráda bych proto i vás, které baví psát a mají svůj názor, do Brodu pozvala. Poznáte tu nové lidi, naberete nové zkušenosti, zkusíte si opravdový život novináře a okolí vás bude brát vážně v tom, co chcete v budoucnu dělat. Třeba se potkáme na 9. ročníku. Ten se bude konat od 18. do 25. srpna 2013.

Na webových stránkách Letní žurnalistické školy můžete najít seznam hostů, kteří letní školu navštívili za celou dobu působení. Například Václav Havel, Václav Moravec, Adéla Banášová, Pavlína Kvapilová a další. I na Facebooku můžete najít spoustu informací, fotek a také reportáže, reklamní spoty a další videa, na kterých se podíleli účastníci Letní školy Karla Havlíčka Borovského.

Lucie Huslíková, 6.A

„Víš, to se v životě stává, Bet,“ konejšila ji maminka a oběma rukama ji objala. „Dědeček už byl příliš starý.“

Ale Bety ji nemohla dál poslouchat. Vytrhla se jí a utíkala nahoru do babiččiny ložnice. Chtěla babičku obejmout, jenže tu nebyla.

Bety odhrnula záclonu a pohlédla z okna. Venku už stálo auto, kolem něj asi pět lidí, máma s tátou, teta, babiččina sestra… Všichni byli oblečeni ve smutečním, táta v černém obleku a maminka měla černý svetr a dlouhou černou sukni. Na hlavě měla malý klobouček a v ruce kapesník.

Bety nevěděla, co dělat. Má jít dolů? Tam za nimi? Pořád nechápala, co se okolo ní děje…

Nakonec vyběhla z ložnice a utíkala dolů do kuchyně. Ve dveřích se ale zarazila. Seděla tam babička, byla zády k ní a hleděla kamsi před sebe.

„Babi,“ vydechla Bety, ale babička nereagovala. Bet ustoupila o kousek dál.

„Už musíme jet, Aleno,“ uslyšela za sebou tatínkův hlas. Babička se pomalu zvedala ze židle.

Ale ještě než odešla, obrátila se k Bety.

„Oběma nám bude dědeček moc chybět…“ řekla a utřela si slzu. „Musíš tu teď chvíli vydržet sama, za chvíli jsme zpátky.“

„Babi,“ špitla potichu Bet, ale nikdo ji už neslyšel. Všichni postupně nasedli do auta a odjeli. Bety se za nimi ještě chvíli dívala. Potom se šla sama posadit do kuchyně.

A seděla tu celé hodiny. Byl už skoro večer, ale nikdo se stále nevracel. Minuty se vlekly a Bety začínala být zima.

Vzpomínala na dědečka. Na svoje dětství, které s ním skoro celé prožila. A bylo jí čím dál tím hůř a hůř, protože věděla, že tohle už se nikdy nevrátí… Kde jsou ty časy, kdy si s ní dědeček každý den hrával… Hráli si s plyšovými medvědy, s panenkami, hráli dokonce i domino nebo jen tak stavěli domečky z kostek, ale nejkrásnější ze všech dědečkových hraček byly vyřezávané marionety. Nádherné velké loutky. Často jí s nimi hrával divadlo. Kdepak je jim dneska konec…

Bety se podívala z okna. Byl už večer, venku byla tma a všude kolem zvláštní ticho. Rodiče ani babička se ještě pořád nevraceli.

Dědečku, šeptala Bet do ticha. Co já bych dala za to, abys tu teď byl se mnou a hrál mi loutkové divadlo… Tak, jak to umíš jedině ty. Jenže ty už se mi nevrátíš. A tvoje loutky? Ty už nikdy nenajdu… Anebo že by snad tady ještě někde byly? Všechny staré věci přece babička odnášela na půdu. Mohly by tam být? Nebo už jsou dávno ztracené?

Bet se pomalu zvedla a vyšla do patra. Z konce chodby na půdu vedl dlouhý dřevěný žebřík. Sebrala všechnu odvahu a chytila se první šprušle. Žebřík mírně zavrzal a Bety se trošku lekla. Ale neodradilo ji to. Opatrně lezla dál a dál, až nakonec mohla otevřít dvířka a vylézt na půdu. Byla tu taková tma, že neviděla vůbec nic. Začínala mít strach, ale nepohnula se z místa. Pomalu se rozhlížela okolo sebe.

A najednou zničehonic se dveře prudce zabouchly. Bety sebou úlekem trhla a zůstala stát na místě. Všude byla tma a ticho. Neviděla na krok, dokonce ani kde přesně právě stojí. Protřela si oči. Ze střešního okna sem doléhal tenký paprsek měsíčního svitu, který ji pomáhal rozpoznávat věci okolo sebe.

26.4.-28.4.2013 se konal v Brně Bryologický víkend, a tak jsme se dohodli, že by nebylo od věci se na něj zajet podívat. A když už budeme v Brně, že se pokusíme nejen biologicky vzdělat, ale i zkusit si práci v terénu na vlastní kůži.

V pátek hned po škole jsme vyrazili „s plnou polní“ přeplněným pátečním autobusem do Brna, kde jsme měli domluvenou návštěvu zoo – díky rodinné známosti jsme se dostali do míst pro obyčejné návštěvníky nepřístupných.

Mezi největší a opravdu kuriózní zážitky patřilo setkání s močícím tapírem (Tapirus terrestris) a rosnicí sinou (Litoria caerulea), které se asi nelíbilo, že jsme si na ni sáhli, abychom se přesvědčili, jakou má slizkou pokožku. Ze zvířat, se kterými jsme přišli do kontaktu, určitě nesmíme zapomenout na papouška Ara ararauna, zvaného Eda, který je odchován člověkem a právě proto vyhledává lidskou společnost – přivítal nás srdečným „Ahoj“. O dost méně upovídaná byla želva uhlířská (Chelonoidis carbonaria).

V zoo staničce jsme si pochovali zapáchající, ale o to víc přítulnou fretku (Mustela putorius). V chovu myší (Mus sp.) a potkanů (Rattus) jsme viděli jejich barevné varianty – všichni tito hlodavci jsou na zkrmení. Stejně je tomu i u malých osmáků degu (Octodon degus), kteří nám byli nabídnuti pro chov ve škole. Bohužel nejen kvůli blížícím se prázdninám jsme byli nuceni odmítnout. Zážitků sice přibývalo, ale čas utíkal, a tak jsme po sedmé hodině museli zoo opustit (mimochodem normálně se zavírá v šest).

Druhý den nás čekaly mechy. Přesto, že jsme už na srazu u Mendlovy univerzity pochopili, že budeme nejmladší, nenechali jsme se zahanbit. Střemhlav jsme se vrhli na zídku a do trávníku, kde jsme se setkali s běžnými, ale opomíjenými druhy, například: děrkavka poduškovitá (Grimmia pulvinata), kroucenec zední (Tortula muralis), rohozub nachový (Ceratodon purpureus), baňatka obecná (Brachythecium rutabulum), károvka hrotitá (Calliergonella cuspidata), rokyt cypřišovitý (Hypnum cupresiformes), trněnka odstálá (Eurhynchium hians). Ve stejném tempu jsme pokračovali arboretem Mendlovy univerzity, kam mimochodem není vůbec snadné se dostat. Tam byly mimo další mechy i dvě játrovky: prateřín čtyřdílný (Praisira qadrata) a porostnice mnohotvárná (Marchantia polymorpha).

V připravené laboratoři jsme pozorovali, preparovali, řezali a jinak upravovali mechy na podložní sklíčko, abychom se na mechové buňky, rozmnožovací útvary, lístky… mohli podívat podrobněji pod mikroskopem. Ale víc napoví asi několik fotek, které ukazují, jak pracujeme.

Práce v laboratoři nám nezabrala celý den, a proto jsme se rozhodli zbytek dne strávit hledáním zkamenělin v bývalém lomu na Hádech. A měli jsme štěstí, každý si našel a odnesl minimálně jednu fosílii Brachiopoda – ramenonožce, který tu žil, když byl ještě dnešní lom pod hladinou moře. Schránky dnešních ramenonožců:

Původní nedělní plán navštívit Junáckou louku v blízkosti hradu Veveří a prozkoumat tamější mechy nám zkazilo ranní deštivé počasí , a protože jsme na deštivou variantu nebyli zrovna nachystáni, strávili jsme den odpočinkem pod střechou Anthroposu. Ještě jsme stihli zaznamenat velký objev: kachnička mandarínská (Aix galericulata) žije na Svratce! Víkend se skutečně vydařil.

za přírodovědný kroužek GJB Michala Krestýnová

Ve dnech 21. – 22. září 2012 se na pražském Strahově uskutečnilo republikové finále Odznaku všestrannosti olympijských vítězů (OVOV). Snad nejvýznamnější sportovní akce za poslední roky, které se měla naše škola možnost zúčastnit, proběhla pod patronací Roberta Změlíka a Romana Šebrleho, olympijských vítězů v desetiboji. Za přímé účasti celé řady medailistů z Olympijských her, Mistrovství světa a Mistrovství Evropy proběhla na Stadionu Evžena Rošického jednak soutěž družstev a pak také soutěž jednotlivců ve „speciálním“ desetiboji. Kromě dětí z českých škol se soutěže zúčastnila také družstva Slovenska a Maďarska.

Do soutěže jednotlivců postoupilo v každé věkové kategorii (od 10 do 15 let) na základě dosažených výsledků 24 nejlepších dívek a chlapců z celé republiky. Z naší školy se svými výkony do finále OVOV probojovali 4 studenti: Martina Opálková (12 let), Veronika Hándlová (14 let), Ondřej Sova (14 let) a Nikola Ševčíková (15 let). Po oba dva soutěžní dny čekalo závodníky vždy 5 disciplín (1. den: sprint na 60 m, skok daleký, hod 2 kg medicinbalem, shyby na šikmé lavici, plavání/přeskoky přes švihadlo; 2. den: trojskok z místa, kliky, leh-sedy, hod 150g míčkem, běh na 1000 m/dribling mezi 2 metami). I každý jednotlivec byl po celé dva dny členem družstva, které mělo svého patrona vojáka a patrona olympionika. Oba patroni své družstvo po oba dny provázeli soutěží a našim mladým „desetibojařům“ fandili. Například družstvo Veroniky Hándlové mělo za patrona Jindřicha Mikulce (účastník OH 1952 a 1956 ve sportovní gymnastice). Všichni čtyři reprezentanti naší školy bojovali po oba dny s maximálním nasazením a přestože nedosáhli na medailové příčky, každý z nich byl podle dosaženého bodového zisku oceněn odpovídajícím odznakem. Kromě toho, stejně jako všichni ostatní účastníci republikového finále, získal každý z nich poukaz na odběr sportovního vybavení v hodnotě několika tisíc korun.

Konečné umístění našich studentů, kdy se do soutěže jednotlivců započítaly i výkony účastníků soutěže družstev, vypadalo následovně: V. Hándlová 12. místo ze 78 závodnic (zlatý odznak), N. Ševčíková 15. z 20 závodnic (stříbrný odznak), M. Opálková 45. z 54 závodnic (stříbrný odznak), O. Sova 90. ze 106 závodníků (bronzový odznak). Podrobné výsledky soutěže a více informací o projektu lze najít na adrese: www.ovov.cz.

Naši studenti si z této akce odvezli mnoho sportovních zážitků a osobních setkání s našimi nejvýznamnějšími olympioniky: Věrou Čáslavskou, Jarmilou Kratochvílovou, Robertem Změlíkem, Romanem Šebrlem, Šárkou Kašpárkovou, Davidem Svobodou a mnoha dalšími. Zaujal je také bohatý doprovodný program a především závěrečný exhibiční závod Romana Šebrleho a jeho hostů.

Našim studentům gratulujeme k dosaženým výsledkům, děkujeme za vzornou reprezentaci naší školy a přejeme mnoho sil do dalšího ročníku soutěže.

Veronika Šiplová

Naši desetibojaři v Praze

Ve středu 20. září jsme se vydali s paní učitelkou Šiplovou na republikové finále soutěže ,,Odznak všestrannosti olympijských vítězů“, jenž se koná pod patronací Roberta Změlíka a Romana Šebrleho. Ráno jsme se přijeli do Brna. Odtud jsme jeli mezinárodním rychlíkem do Prahy. Cestu jsme strávili motivací, povídáním o případných úspěších a společenskou hrou. V Praze jsme se rychle na nádraží zorientovali a koupili si lístky na metro. S metrem se každý z nás už setkal dříve, takže jsme jízdu podzemím nijak neprožívali. Následně jsme nastoupili do autobusu. Pomocí mapy paní profesorky a ochoty kolemjdoucích jsme se během chvíle dostali na Menzu České zemědělské univerzity v Praze. Po vyzvednutí triček, čísel a kšiltovek jsme se šli ubytovat na kolej. Jak řekla sama paní učitelka, to kde jsme bydleli, bylo oproti standardu kolejí opravdu luxus. Takže s ubytováním jsme byli spokojení. Po ubytování se paní Šiplová odebrala na schůzi učitelů s organizátory a my, závodící děti, na hodinku zumby. Zumba nás příliš nebrala, a tak jsme šli na vystoupení En.drua (Ondřeje Havlíka). En.dru je přední český beatboxer. Má za sebou úspěchy jak v českých soutěžích, tak i na mezinárodní scéně. Moderoval soutěž ,,Za školu“, ve které (jak jistě všichni víte) uspěli studenti z našeho gymnázia. Jeho vystoupení nás skutečně nadchlo. Užili jsme si i beatboxový workshop. Z tohoto vystoupení jsme si odnesli krásný hudební zážitek a fotky s tímto sympatických umělcem. Po bohaté snídani na všechny sportovce čekaly autobusy, kterými jsme se dostali na Strahov.

Byli jsme rozděleni do osmičlenných týmů. Každý z těchto týmů měl svého vojáka a olympionika. Vojáci se o nás v průběhu dvou dnů starali, nosili občerstvení a případně poradili. Olympionici byli také skvělou podporou a mnohdy rádci při závodech. Začínalo se během na 60 metrů, který jsme zaběhli v těchto časech: Veronika Hándlová 9,12 s, Nikola Ševčíková 9,12 s, Martina Opálková 9,58 s a Ondřej Sova 8,26 s. Dále se pokračovalo skokem dalekým, hodem medicinbalem, shyby a švihadlem. Po prvním dnu jsme mohli být spokojeni a už jsme se jen těšili na druhý závodní den. V sobotu jsme začali trojskokem snožmo. Dále jsme pokračovali disciplínami v pořadí: kliky, sed-lehy, hod kriketovým míčkem a běh na 1000 m. Po předchozím dni jsme byli značně znavení, ale to nám nebránilo v dalších skvělých výsledcích. Po odběhnutí již zmiňované ,,tisícovky´´ jsme fandili naší paní učitelce, která se přihlásila do závodu učitelů a v průběhu dvou dnů, stejně jako my, absolvovala všech deset disciplín. Paní učitelka do cíle doběhla ve skvělém čase a dokonce lepším, než jsme si mysleli. V další hodině a půl jsme sledovali exhibici mnoha významných českých sportovců. Mezi nimi byl např. Roman Šebrle, Robert Změlík, Petra Fialová a další. Tito sportovci měli závod těžší v tom, že museli všechny disciplíny stihnout během hodiny a půl.

Následovalo vyhlášení vítězů. Žádný z nás se neumístil na medailových pozicích, v obrovské republikové konkurenci jsme ale obstáli. Konečné pořadí vypadá takto: V. Hándlová 12. místo ze 78 závodnic, N. Ševčíková 15. z 20 závodnic, M. Opálková 45. z 54 závodnic, O. Sova 90. ze 106 závodníků a paní Šiplová 9. z 18 učitelek. Večer jsme zcela zničení dorazili na kolej a bez váhání opět ulehli. V neděli jsme mohli vstát o něco později než předchozí dny. Většina z nás toho po právu využila. Sbalení jsme se vydali na naši poslední snídani. Tam jsme se rozloučili s novými kamarády, jak mezi žáky, tak mezi učiteli. Dorazili jsme na hlavní vlakové nádraží a znovu nastoupili do mezinárodního vlaku směr Brno.

Celé čtyři dny hodnotíme pozitivně a někteří se těšíme na další ročník. Paní učitelka řekla, že bude poctivě trénovat na příští rok a že bude usilovat o vyšší příčky a výkony než letos. Školu jsme úspěšně reprezentovali a příští rok budou jistě mít soupeři větší respekt ze sportovců z našeho gymnázia.

Ondřej Sova