Author Archive: Správce
Den studentstva 2009
Někteří vzpomínají na svá středoškolská léta s nostalgií, jiní je považují jen za mírný „zádrhel“ při cestě za dalším vzděláním. Jak to bude s námi, to ukáže teprve čas. Jediné, co nás právě zajímá, je jak opustíme střední školu pokud možno se ctí a kde budeme působit dál. Mnozí z nás už mají celkem jasno, ale snad každému se neustále honí hlavou otázky typu: „…A co dál?“ „Jak se tam dostanu?“ a „Mám vůbec šanci?“
Alespoň na část z nich se v pondělí 16.11.2009 pokusili odpovědět zástupci vybraných univerzit a jiných studijních programů.
Jedince, kteří se cítí být psychicky zdatní a technicky na výši, mohl zaujmout stipendijní program společnosti ČEZ. Ta totiž nabízí vybraným studentům měsíční plat po dobu studia na Fakultě jaderné fyziky VUT v Brně nebo ČVUT v Praze, a poté práci v jaderné elektrárně Dukovany. Tyto výhody může ale získat pouze ten, který projde náročnými psychologickými zkouškami a řádně studuje. Naše gymnázium se může pochlubit velkým počtem studentů, kteří byli do tohoto programu přijati.
„Technické ovzduší“ zůstalo i během další nabídky vzdělání, a to při prezentaci již zmíněného Vysokého učení technického Brno. O technické obory je v poslední době velký zájem (zejména o informační technologie), nicméně tamější sympatičtí studenti se nám snažili ukázat, že studium na této univerzitě neznamená jen „měření a počítání“, ale také účast na různých společenských akcích, bez kterých by ten pravý studentský život za moc nestál.
Ten, kdo si nelibuje v technických oborech a chtěl by se věnovat spíše ekonomii či zemědělství, mohl ocenit prezentaci Mendlovy lesnické a zemědělské univerzity Brno, jmenovitě Fakulty ekonomické a správní, Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií (nejnovější fakulta univerzity, nabízí určitě atraktivní obory pro studenty, kteří chtějí pracovat ve správě regionu a přispět tak k jeho rozvoji) a v neposlední řadě Agrární fakulty.
Všeobecný přehled napříč všemi obory nabídly studentky Masarykovy univerzity Brno. Ve zdařilé prezentaci se mohly pochlubit mimo jiné i novými prostorami školy v Bohunicích, kde se příští rok budou určitě procházet i studenti z našeho gymnázia. Masarykova univerzita je partnerskou univerzitou naší školy, a tak jsou zájemci pozváni i na speciální den otevřených dveří, který bude jistě užitečnější a zajímavější než ten pro veřejnost.
Koho doteď nezaujal žádný z uvedených oborů, nastoupili na něj muži a žena v uniformě… Samozřejmě se nejednalo o žádný trest, jen o poslední prezentaci dne, a to Univerzity obrany Brno a její Fakulty vojenského lékařství Hradec Králové. Univerzita nabízí studium vojenské i civilní (např. lékařství). Život na této univerzitě by si určitě užíval ten, kdo je pohybově zdatný a láká ho lesk uniformy.
…a tak se před námi za jeden den otevřely dveře několika škola mnoha dalších možností. Možná trochu opadla nervozita z nastávajících životních zkoušek a vyjasnila se alespoň část těch palčivých otázek.
Martina Zimmermannová
studentka 8.A
Slavili jsme DEVADESÁTKU
V sobotu 16. května vyvrcholily oslavy 90. výročí založení Gymnázia Jana Blahoslava v Ivančicích.
V pátek 15. května se studenti sešli na svém Majálesu. Tentokrát počasí moc nepřálo, a proto se maturitní ročníky se svým programem uchýlily do jídelny škol. Ani trochu stísněné prostory nebránily studentské recesi, zpěvu, smíchu a veselí. Studenti 4.C a 8.A tak po svém poděkovali svým vyučujícím, rozloučili se s nimi, s kamarády i se školou. A protože se naštěstí počasí umoudřilo, vydali se v majálesovém průvodu, bohatě lemovaném diváky, od školy k pomníku Jana Blahoslava, aby uctili jeho památku. Průvod byl již tradičně velmi pestrý, jednotlivé třídy si i letos daly na svých kostýmech záležet, a tak jsme mohli vidět pochodující sirky, účastníky narozeninové oslavy, smajlíky, sportovce a další. Samozřejmě nechybělo čelo průvodu s dechovým orchestrem mladých – Bobrava a mažoretkami, které dostaly k výročí školy dárek, nové oblečky. Po průvodu zahrály na nádvoří radnice studentské kapely.
Zástupci vedení školy navštívili s kytičkou a upomínkovými dárky nejstarší absolventku školy – paní Marii Pospíšilovou (absolvovala v roce 1927) a paní profesorku Annu Fediovičovou – Nováčkovou, aby jim předali kytičku, pamětní list, výroční almanach a drobné upomínky na 90. výročí založení školy a popřáli jim hodně zdraví do dalších let. Položili i vzpomínkovou kytici na hrob bývalého ředitele školy doc. RNDr. Václava Kudláčka na ivančickém hřbitově.
A pak se škola připravovala na svůj velký den. Poslední úpravy – a v sobotu 16. května se v 9 hodin otevřely dveře všem zájemcům o prohlídku školy. Co bylo k vidění? Vybavení odborných učeben včetně historických i nových pomůcek, výstavky učebnic apod. Jednotlivé třídy seznámily příchozí se svým životem ve škole i mimo ni nástěnkami a panely v kmenových učebnách. Bylo připraveno několik výstavek věnovaných projektovému vyučování, programu EU Comenius, dalším mezinárodním kontaktům, úspěchům školy apod. V 10 hodin se konala vernisáž literární a výtvarné soutěže Škola a já, která byla k výročí vyhlášena. Zde byli oceněni nejúspěšnější autoři uměleckých dílek. Po poledni se sešli bývalí i současní pedagogičtí pracovníci na společném posezení, ředitel školy RNDr. Antonín Šerý přivítal významné hosty a provedl je školou. O Den otevřených dveří byl velký zájem. Školu navštívilo na tři sta absolventů, ale i zájemců o studium a dalších hostů.
Na slavnostním veřejném zasedání, které se konalo v 16 hodin v kině Réna, byli přivítáni čestní hosté: člen Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a starosta města Ivančice MUDr. Vojtěch Adam, člen Senátu Parlamentu ČR MUDr. Tomáš Julínek a tajemník Městského úřadu města Ivančice magistr Jiří Vařejka, kteří ve svých projevech vyjádřili především podporu škole. Byl promítnut film o Gymnáziu Jana Blahoslava, jenž pro tento účel natočila Televize Ivančice. Potlesk sklidilo i vystoupení aerobiku a dramatického kroužku. Večer po 17. hodině se absolventi sešli v prostorách Besedního domu, aby společně zavzpomínali na léta prožitá ve školních lavicích v Ivančicích.
Milena Špiříková
Lukáš Vaněček na návštěvě v naší škole
1. Lukáši, máš za sebou 2 měsíce vysokoškolského studia. Jaký je rozdíl oproti gymnáziu? Začátky jsou obvykle těžké.
Rozdíl je hlavně v přístupu ze strany pedagogů, na gymplu se všichni o nás starali, na vysoké se k nám chovají jako k dospělým. Co se týká učení, jsem dobře připravený v matice i fyzice, jsou to tady samé derivace, integrování, maticový počet. Moc mě nebaví programování. Dobré je, že tady mám spolužáka, který je také v Projektu Bakalář.
2. Vraťme se k tomu, co předcházelo. Jak to u Tebe bylo s rozhodováním, na kterou vysokou? Jak ses dostal do Projektu Bakalář?
V rozhodování mě dost ovlivnil náš třídní (R. Dubčák), který mě učil matiku a fyziku. Směroval nás na technické obory. Sám jsem si také vyhledal informace o uplatnění absolventů vysokých škol na trhu práce a neváhal jsem s VUT. O Projektu Bakalář jsem se dověděl ve škole od výchovné poradkyně a poté na besedě se zástupcem JE Dukovany. Přihlásil jsem se na testování a podařilo se.
3. Co Tě zaujalo při návštěvě elektrárny?
V elektrárně jsme byli v únoru (v podstatě po úspěšném psychologickém testování). Mohli jsme si vzít s sebou rodiče. Dostali jsme se na trenažér, kde jsme si mohli zkusit práci operátora. Potom jsme viděli operátory při jejich obvyklé činnosti. Dostali jsme všechny informace, zaujalo mě i to, že je možné dálkové magisterské studium, i když se jedná o Projekt Bakalář (tříleté bakalářské studium).
4. Jakou podporu ze strany elektrárny máš?
Mám podporu finanční a také studijní, např. při tvorbě bakalářské práce.
5. Co bys poradil těm studentům, kteří se přihlásili na psychologické testy letos?
Hlavně aby jeli na testy odpočati. Naučit se nic nedá. Je potřeba odpovídat pravdivě, protože testy jsou sestaveny tak, že lhaní neprojde.
6. Lukáši, doufám, že se ve škole uvidíme, řekněme po prváku, a podělíš se s námi o své další zkušenosti z Projektu Bakalář. Věřím, že ses dobře rozhodl. Děkuji za rozhovor.
Jak se na gymplu rodily Dalskabáty
Tak už to zase vypuklo! Je počátek prosince 2008 a my, členové dramatického kroužku při ivančickém gymnáziu, jsme se „vytasili“ s dalším představením.
Je to česká klasika: komedie Jana Drdy Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert. Za sedmiletou existenci „dramaťáku“ je to čtvrtý větší kus. Někdo si možná řekne: teprve čtvrtý? Ale já vím, že je to spíše tak, že UŽ(!!!) čtvrtý. Proč? Inu proto, že se scházíme jedenkrát týdně (v pátek odpoledne) a pracujeme asi tak hodinu a půl. A neděláme pouze divadlo, jsme totiž spíše zaměřeni na dramatiku, což je něco úplně jiného než hraní pro lidi. Jednou za čas si ale něco vybereme a začne se nacvičovat. Ale práce v takových časových podmínkách jde opravdu pomalu. Myslím si však, že si nikdo z nás nestěžuje. Ti, kteří nevydrží, prostě odpadnou a nahradí je jiní nadšenci.
Tentokrát jsme si ukousli pořádné sousto a dalo to také velký kus práce. Když jsem přišla s nápadem hrát Dalskabáty (mimochodem nebyl můj, ale mé dcery Veroniky) a nabídla kolektivu tuhle možnost, všichni nadšeně souhlasili. Ale to chudáci nevěděli, co je všechno čeká. My si totiž musíme všechno udělat sami, včetně návrhu scény, výroby kulis, sehnání rekvizit a kostýmů. Výrobě kulis jsme dobrovolně někteří věnovali skoro týden z prázdnin. Venku pražilo slunce a hrstka vytrvalců lezla ve škole v suterénu před hudebnou po kolenou a vytvářela peklo, kovárnu, faru i světničku. Ale zato jsme na své výrobky patřičně hrdí. Také hudbu máme původní, tu zkomponovala Veronika Šotová. Texty k písním jsou moje.
Tahle komedie má osm obrazů, čtyři scény, které se po každém obrazu musí přeměnit. Časově je poměrně náročná, trvá zhruba dvě a čtvrt hodiny. Je to taková „kecací hra“, tedy plná textů a replik, které se herci museli dobře naučit. Jako vždy i tentokrát právě to byl největší oříšek. Já, coby vedoucí dramaťáku, jsem docela klidná a vlídná osoba, ale v roli režisérky se často měním na řvoucí saň, která používá zhusta rozkazovací věty asi tohoto typu: „Texty! Zpaměti! Jak to, že to neumíš?! Nečti to! Hrej! Polož se do toho! Nahlas! Mluv pomaleji! Nepolykej ty koncovky! …“ Často jsem si uvědomila, že na ty chudáky študáky řvu jako kaprál na Švejka (ono to vůbec hodně připomínalo švejkoviny), ale kupodivu až na jednoho všichni vydrželi a letos v září přišli dokonce i noví zájemci! Na všechny se dostalo, všichni se nějak v představení uplatnili.
Soubor má nyní dvacet dva členů, což už je docela úctyhodné číslo. Ne všichni jsou studenty gymnázia, jeden hrdina k nám přišel ze středního odborného učiliště a jedna dívka už studuje vysokou školu. Ale parta se zde vytvořila úžasná.
Premiéra byla naplánována na 2. prosince 2008 v kině Réna. Povedlo se, i když nervozita námi lomcovala pořádně! Ještě nás čeká několik repríz, moc se na ně těšíme.
Když jsme dva dny po představení probírali své zážitky a dojmy (odborně se tomu říká reflexe a je to z psychologického hlediska opravdu velice důležitá část tvůrčího procesu), připadalo mi, že si to všechno herci užívali snad více nežli diváci. Skoro dvě hodiny v kuse jsme diskutovali, vzpomínali a chechtali se tomu, co jsme to vlastně vyváděli. To se potom krásně dobíjejí baterky!
Takže si jako vždy po zdařilém díle říkám: ta dřina nám všem určitě stojí za to!!!
Miroslava Šotová
vedoucí dramatického kroužku při GJB Ivančice
Den otevřených dveří 17.12.2008
Každý jistě rád zavzpomíná na čas prázdnin, kdy může putovat po různých hradech a zámcích. V každé komnatě čeká nějaké překvapení, každá má svou atmosféru a příběh velkých vítězství a zklamání.
V jakýsi podobný hrad plný turistů se proměnilo dne 15.12.2008 naše gymnázium. Nám, pomalu vysloužilým bojovníkům, se čas strávený za bezpečnými hradbami pomalu krátí, a tak jsme se ujali úkolu nalákat sem následovníky, kteří by po nás převzali žezlo.
Od rána bylo na chodbách živo – počínaje sklepením, kde nastávající posily našich řad mohly shlédnout například téměř alchymistickou dílnu s novou interaktivní tabulí (kterých nám na hradě od loňska značně přibylo!) v učebně chemie a veškeré možnosti pořádně se vyřádit v hudební výchově- zvlášť, když zde odpoledne začal účinkovat dvorní orchestr v podobně školní rockové kapely. Kdo se dostatečně nevybil v rytmu tance, mohl navštívit zbrusu novou posilovnu s 15 zdatnými oři v podobě spinningových kol, tam už ho ta energie jistě přešla…
Komu se nechtělo pod zemí čichat výpary chemikálií, mohl se podívat, jak se u nás každý může toulat po vzdálených zemích v učebně zeměpisu nebo se vrátit v čase do jejich historie v dějepisu a třeba se inspirovat od opravdových rytířů, jak obstát v boji (a nejen na bojišti).
A stoupali jsme stále výš. Na zdech jsme pomalu míjeli fresky, které tam namalovali ti nejlepší malíři z našich řad, aby po nich zbyla na hradě nějaká stopa – my kolem těch obrazů chodíme denně, takže se nad nimi nějak nepozastavujeme, ale našim návštěvníkům připadaly obdivuhodné.
V učebnách biologie jsme se ponořili do tajů všeho, co létá, plave, leze nebo běhá kolem nás a pod námi – najednou byli všichni úplně malincí a mohli vidět ty nejmenší detaily v trvalých biologických preparátech pod mikroskopem .
Úplně jinou atmosféru měly učebny fyziky – „turistům“ to zde muselo připomínat nějakou komnatu z budoucnosti, tolik displejů, křivek, grafů a podivných předmětů! Ovšem pro některé naše zkušené „vědátory“ jsou to předměty denní potřeby.
Největší úspěch měly asi tradičně počítačové učebny, které máme na našem hradě celkem tři. V nich si mohli zájemci vyzkoušet testy Scio, to znamená zkoušky, bez jejichž úspěšného absolvování jim zůstane hrad bohužel uzavřený.
Ke zlepšení nálady po testování pomohlo vystoupání až do nejvyšší věže, kde se nachází výtvarný ateliér a kde se jistě každému líbilo prohlédnout si okolí z ptačí perspektivy. Ale protože nemůžeme být věčně s hlavou v oblacích, tak nezbývalo nic jiného, než sejít opět dolů, kde si jako na každém správném hradě mohli návštěvníci před odchodem zakoupit nějaké „suvenýry“ nebo chvíli sledovat turnaj udatných rytířů z různých ročníků ve volejbalu.
Den utekl jako voda a brány se zase na rok uzavřely. Teď už zbývá jen popřát budoucím bojovníkům, aby náš hrad pro ně nezůstal nedobytnou pevností a těm, kteří zde už svou bitvu vyhráli, aby zde měli stále co objevovat a rádi se sem vraceli…
Martina Zimmermannová
studentka 7.A
Taneční 2007
Tak máme další absolventy tanečního kurzu skupiny E!
Ve středu 12.12.2007 byl „dokončenou“ uzavřen další ročník tanečních, kterou pro letošní studenty 6.A a 2.C našeho gymnázia a studenty SOŠ a SOU dopravní a mechanizační v Ivančicích pořádal taneční klub Orion Martina a Marcely Flekalových z Oslavan. Od září studenti běžné lekce prožívali v Besedním domě v Ivančicích, jen finálové večery, „prodlouženou“, která se uskutečnila 31.10.2007, a „dokončenou“ o šest týdnů později protancovali v Dělnickém domě v Oslavanech.
Nevím, jaké pocity prožívali kluci a holky na běžných hodinách kurzu, ale jejich počáteční napětí na finálových večerech bylo nepřehlédnutelné. Nervozita snad pocházela z neznámého prostředí, snad z toho, že sami žasli nad krásou rób, možná z toho, aby nevypadli z rytmu, nezapomněli kroky, snad ze všech možných příbuzných, kteří sledovali každý jejich krok… Jejich frustrace se však brzy vytratila a po krátké chvíli jsme se my diváci mohli radovat z rozzářených tváří těch mladých a jen tiše vzpomínat a přemítat, jak to uteklo, kde jsou ty malé děti?… Nejedno oko nezůstalo suché.
Barevná „prodloužená“ mladé tanečníky připravila na reprezentativní bílou „dokončenou“. Dvanáctý den v prosinci ve večerních hodinách mladé dámy zářily bělostí svých šatů jako andělé a mladíci v tmavých oblecích se proměnili v elegantní sebevědomé muže. V 18 hodin zahájili svůj večer polonézou, krátce po ní taneční mistr pan Mgr. Martin Flekal vyhlásil soutěž o nejlepší taneční pár letošního kurzu, kterým se stala Lucie Švábenská, studentka 2.C našeho gymnázia a Václav Bližkovský, student SOŠ a SOU dopravního a mechanizačního v Ivančicích. Krátce poté předvedli svoji exhibici Jakub Špiřík a Petra Kubíková, kteří ukázali, jak to vypadá, když se v tancování rok pokračuje. Umění svého břišního tance zveřejnila již zmíněná nejlepší tanečnice kurzu Lucie Švábenská. Zkrátka PER ASPERA AD ASTRA!
Přestože letošní taneční jsou už minulostí, dám ruku do ohně za to, že z myslí všech zúčastněných, zejména dívek a hochů, nikdy nevymizí.
Dík patří všem mladým dámám a mužům za skvělou atmosféru a manželům Flekalovým za profesionální práci.
Marcela Chvátalová
Svátek anglického jazyka na GJB
Ani letos nebyla porušena tradice a v úterý 11. března na naši školu opět zavítali studenti z texaské university – University of North Texas v Dentonu. Již 15 let zajíždějí do naší školy američtí studenti a absolventi hudební univerzity v Dentonu, aby spolu s našimi studenty strávili jeden den ze svých krátkých prázdnin na cestách při poznávání naší vlasti.
Doktor Thomas Sovik, který přednáší hudební vědy na univerzitě v Dentonu, má k Ivančicím zvlášť vřelý vztah. Zabýval se studiem teorie středověké hudby, což ho přivedlo až do Ivančic a k dílu Jana Blahoslava, který, jak je známo, působil v Ivančicích.
Část americké výpravy strávila dopoledne ve škole mezi studenty. Američtí hosté velmi ochotně odpovídali na zvědavé otázky studentů. Studenti se zase zajímali o společenský život v Americe. Napjatě naslouchali líčení každodenní americké reality a na oplátku vyprávěli americkým hostům o studentském životě v České republice. Měli výjimečnou šanci si popovídat s rodilými mluvčími. Další část Američanů si prohlédla naše gymnázium a odebrala se do města v doprovodu našich starších studentů. Ti provedli Američany po nejdůležitějších pamětihodnostech města Ivančic Zašli na židovský hřbitov a prohlédli si ivančický kostel. Skutečnou atrakcí se stala pro Američany návštěva ivančické pekárny U Filipínů. Obdivovali starobylé vybavení pekárny a s velkým požitkem si pochutnávali na čerstvém pečivu. Dalším předmětem jejich zájmu bylo i dílo slavných ivančických osobností Jana Blahoslava a Quida Adlera, o nichž se ve škole učí. Bystu Jana Blahoslava lze podle jejich slov nalézt na dentonské univerzitě.V odpoledních hodinách odcestovali Američané do blízkého Moravského Krumlova, kde si prohlédli sbírku historických pláten Alfonse Muchy, ivančického rodáka.
Odpolední program znamenal pro některé z našich studentů napětí a očekávání, neboť měli spolu s americkými zpěváky a hudebníky zkoušet na večerní koncert v kostele. Vše dopadlo dobře a americko-český sbor byl odměněn potleskem uznalých posluchačů.
Čas určený k návštěvě amerických hostí uplynul až příliš rychle a my se museli s lítostí rozloučit. Co však zůstalo, je příjemný pocit a radost ze společně stráveného času. Již nyní se všichni těšíme na příští návštěvu v roce 2009.
Bronislava Nekudová
Nový gymnastický a fitness sál zkolaudován
Ve čtvrtek 11. října proběhla úspěšně kolaudace nového fitcentra s gymnastickým sálem. Studenti gymnázia tak získali nové prostory pro výuku tělesné výchovy. Přestavěním stávajícího uspořádání, které již bylo funkčně, morálně i hygienicky nevyhovující, vznikl větší a lépe využitelný prostor pro doplňkové aktivity výuky tělocviku, jako např. aerobic, posilování nebo spinning.
Nový sál vznikl spojením bývalé kotelny (s vestavěnou ocelovou konstrukcí mezipatra s dílnou) se starou posilovnou (původně skladem uhlí). Tyto dvě výškově rozdílné místnosti byly odděleny příčkou, která byla vybourána. Z tohoto prostoru vznikl víceúčelový sál se dvěma výškovými úrovněmi. V původní posilovně bylo odstraněno tmavé obložení stěn, v celém prostoru byla vyměněna okna, opravena elektroinstalace a byly vybudovány podhledy zakrývající potrubí ústředního topení. Do podhledů bylo také zapuštěno nové moderní osvětlení. Po snížení podlahy staré posilovny se její úroveň dostala na úroveň přístupové chodby. Větší vyvýšená část, na jejíž jedné stěně je zrcadlo, bude sloužit jako malá tělocvična pro aerobic a gymnastiku, v menší snížené části je třináct cyklotrenažérů a šest míst pro posilování. Oba menší sály propojuje dřevěné schodištěm s kovovým zábradlím, takže celý prostor působí velmi estetickým a vzdušným dojmem.
Přeji všem studentům, aby se jim v nových prostorách líbilo a dobře cvičilo.
Mladí fotografují památky
Vít Chvátal, student 6.A, se umístil na 3. místě národního kola soutěže „Mladí fotografují památky“.
Vyhlášení vítězů této soutěže se uskutečnilo při slavnostním setkání u příležitosti Mezinárodního dne památek a sídel a udělení Ceny za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón za rok 2007. Stalo se tak ve Španělském sále Pražského hradu dne 16.4.2008.
Soutěž „Mladí fotografují památky“ je dnes jedna z největších světových akcí pro mladé na poli kulturního dědictví. V roce 2007 se jí zúčastnilo více než 20 000 mladých lidí z 43 různých zemí světa, kteří díky této soutěži poznávají kulturní dědictví jak své země, tak i národů celého světa. Rada Evropy stanovila pro její letošní ročník téma: architektonické dědictví. Nebyla pouhou „fotografickou“ akcí, ale spíše zážitkem spojeným s uměleckým a památkovým dědictvím, což Vítek při své práci správně pochopil. Jeho vítěznou fotografií byl snímek ořechovského kostela. Mimoto ho zaujala malebná noční Telč a věže znojemských sakrálních staveb.
Asi se mu do paměti vryje neobvyklá atmosféra, která panovala ve Španělském sále onoho dubnového odpoledne, ale i stisk ruky ministra kultury ČR pana Václava Jehličky a předsedy Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska (SHSČMS) pana Mgr. Petra Sedláčka, kteří mu předávali diplom a věcné ceny.
Pro prvních deset umístěných připravuje koncem května SHSČMS ještě jedno pěkné setkání na Staroměstské radnici se starostou MČ Prahy 1 ing. Petrem Hejmou a celodenní pobyt v matce našich měst.
Vzhledem k velké mezinárodní prestiži soutěže se také SHSČMS rozhodlo vyslat na příští slavnostní vyhlášení ve Strasbourgu letos v zimě první tři umístěné, kteří tak dostanou možnost seznámit se s kolegy z jiných zemí, poznat evropské instituce a získat další neocenitelné zkušenosti.
Mladému fotografovi už zbývá jen popřát: Dobré světlo!
Komise humanitních předmětů
Majáles 2008
Rok se s rokem sešel a další studenti ivančického gymnázia se příští týden budou připravovat na svou zkoušku dospělosti. A jak už bývá zvykem, i oni se rozloučili náležitým způsobem se svými vyučujícími a spolužáky – tradičním majálesem.
Ten letošní byl ve středu 7. května. O půl deváté už majálesově vystrojení studenti s napětím na školním hřišti očekávali, s čím noví maturanti přijdou, jak zhodnotí svoje čtyř – popřípadě osmileté působení na škole.
A maturanti opět nezklamali. Obě dvě třídy – jak 4.C, tak i 8.A – okořenily svůj program písničkami, vtípky na pány profesory i vzpomínkami na léta prožitá na škole. Pozdravit je přišel i místostarosta městského úřadu a hodně štěstí u maturit a špatného počasí v předmaturitním svatém týdnu – to aby se studenti mohli nerušeně doma připravovat – popřál ředitel gymnázia doktor Antonín Šerý.
Pak už se na svou tradiční cestu vydal majálesový průvod, který těm minulým nezůstal nic dlužen. Ivančičtí občané vždy obdivují vynalézavost studentů při tvorbě kostýmů. Letos mohli vidět žluté oblečky podle módy Krále Rozkoší Daniela Nekonečného, školáky, kteří nezlobí, protože i do školy si oblékli slušivé noční úbory a přinesli s sebou i postel s veškerým vybavením, písmenka abecedy, hrdiny Zoufalých manželek po česku, mnichy a další a další.
Majálesový průvod přišli pozdravit snad všichni ivančičtí školáci, a dokonce i ti nejmenší děti z mateřských škol s vlastnoručně vyrobenými mávátky.
V průvodu pochovaly školní mažoretky, hrála dětská dechová hudba Bobrava, jejímiž členy jsou i bývalí a současní studenti gymnázia.
Na konci své cesty uctili studenti památku Jana Blahoslava položením kytice k jeho památníku Ve Sboru.
Milena Špiříková